ME Sparťan race - Tatranská Lomnica, aneb Kdo přežije, vyhraje!

Závod Sparťan race je asi nejznámější, nejrozšířenější a v součtu největší terénní překážkový závod na světě. Nejčastěji se běhá ve třech podobách. Sprint, Super a Beast, který je z nich nejtěžší a má parametry minimálně 20 kilometrů a 26 překážek. Všechny závody jsem si vyzkoušel už vloni a díky tomu jsem získal i ocenění Trifekty. Letošní rok jsem si udělal zajímavější. Proto jsem si nejprve zaběhl zimní Sprint a teď mělo následovat Mistrovství Evropy v Beastu. To slibovalo ještě přísnější a ostřejší parametry tratě, než je norma.

Tak se stalo, že nás v sobotu ráno nastupuje šest do tranzitu směr Tatranská Lomnice. Čtyři šílenci, co si jdou najít své „dno“ a dvě morální podpory. Tatry nás uvítaly studeným počasím. To nám však nebrání si udělat výlet k Zelenému plesu přes Skalnaté pleso. Pozitivní převýšení trochu šulíme, vezeme se lanovkou, přeci jen si další den dáme do těla dost. Pod lanovkou nám běhají Sparťani, kteří dneska zápasí na trati Sprint. Jen lehce zaslechnu moderátorova slova, ať si dávají bacha ve vodě, že se tam dost lámou nohy. To mě teda moc nepovzbudí. No nic, dneska se výletuje a tohle budu řešit až zítra. Výhledy kazí jen mraky, déšť a zima. Trochu se nám to protahuje a do kempu dorážíme skoro za tmy a už valíme rychle postavit stan. Nožky příjemně bolí a já doufám, že zítra budou připraveny.

Moc jsem se nevyspal, protože celou noc déšť bubnoval na stan. Ráno sice už nepršelo, ale vstávalo se do mokra.  Přemýšlím, v čem poběžím a husí kůže na rukách mi trochu napovídá. Začíná složitý kolotoč, co a kdy sníst a jak se obléknout teď a co až pak. Do toho všechno zabalit a frčíme na registraci. V místě startu se to už hemží závodníky. Vlajky různých států vlají ve větru na pozadí zamračeného Lomnického štítu. Mně je pořád zima. Čas se neúprosně žene k deváté hodině. My už jsme připraveni na rozcvičku. Než se třikrát ohlídnu, tak je po rozcvičce, asi závodníci ME nepotřebují žádné společně rozehřátí. Co už, jdeme se řadit na start. Zachovávám soudnost a neženu se do první řady. Přesto si nacházím místo někde vepředu. Hlavou mi  bleskne: Bacha na první vodu, lámají se tam nohy! A jde se na to!

Je odstartováno, malá část lidí běží přede mnou, velká část lidí za mnou. Kéž by to tak bylo i na konci. Seběh k rybníčku a následný brod  je mnohem jednodušší, než jsem si myslel. Jak tu se někdo může zranit nechápu. Začíná stoupání po asfaltce a mně se běží dobře. Můj dobrý pocit z běhu do kopce končí ve chvíli, kdy mám dělat první sérii angličáků díky nevydařené kladině. Hrne se přeze mě vlna Sparťanů a to není dobře. Ještě než se dostaneme na nošení pytlů, tak dobíhám kamaráda Martina. Na stanovišti dostáváme přidáno a místo klasického jednoho pytle dostáváme dvojitou dávku. Na to, že je písek mokrý se tu nehraje. Trasa stále stoupá a mně se ještě chvíli daří běžet. Pak to jde už pouze pěšmo. Na stanici lanovky Kamenné pleso se trasa láme a směřuje opět dolů. Ještě je důležité si zapamatovat kód 65Erika2195. A tak při seběhu, když nikdo kolem není si nahlas odříkávám tohle magické zaklínadlo, které mně později zachrání od dvou sérii trestných angličáků. Na laně mi trochu chyběly uzly, ale dal jsem to. V zápětí na boulderu mi chybělo štěstí a nedal jsem to. Největší převýšení nahoru i dolů je za mnou a ještě mi do cíle chybí přes 20 kilometrů. Začíná rovinatější, ale neméně zajímavá část. Následuje hromada překážek, které ani nepočítám a jen je sekám, jak jdou za sebou. Dětský sen si plním při výlezu na velký stoh slámy. Silný zážitek mám z pískovny, kde se brodíme nespecifikovatelnou břečkou, které dala asi základ hromada hnoje. Začínají mě fest bolet stehna, začínám balancovat na hraně křeče. Do teď jsem si liboval, že jsem vyběhl do závodu jen tak na lehko.  Ten správný nečas mě zastihl v potoce. Nevím, jak dlouhá trasa se dohromady potokem šla, ale střelil bych tak dva kilometry. No nic moc. Do toho jsem zjistil, že jsem po cestě ztratil čip, a to taky morálce nepřidá. Šťastný vylézám z potoka a celý nešťastný lezu pod ostnatý drát. Tentokrát to dost bolelo. Oštěp samozřejmě netrefuju a následující angličáky protrpím. Teď vím, že vytáhnout to pekelně těžký břemeno prostě musím, nebo se z dalších angličáků pos… Teď je mi mých 84 kilo k dobru. Vší silou, zoufalstvím a podporou fanoušků břemeno vytáhnu nahoru a je skoro hotovo. Přeskok ohnivé překážky je už jen třešničkou na dortu.

Výsledky v kategorii ME

Na to s jakou formou jsem do Lomnice přijel, tak jsem s 51. místem na Mistrovství Evropy spokojený. A hlavně jsem šťastný, že jsem ze sebe dokázal vydat všechno, co ve mně bylo. Naštěstí jen silově a morálně, žaludek vydržel :-D Díky kamarádům, že jsem s nimi mohl zažít takový príma dobrodrůžo. Jen sousloví „Fair play“ dostalo zase jednou zabrat. Někteří Sparťani se nechovali úplně sparťansky a tajili své černé pásky. To ale ať si každý přebere v hlavě, jestli mu to za to stálo.