Ferraty Solné komory - Slunce smažilo až praštilo

Máme před sebou tři dny ferrat. Počasí slibuje horké dny bez mráčku, a tak se máme na co těšit. Noční přejezd z Brna přes Budějovice až do Solné komory proběhl hladce, takže už kolem osmé se mašlíme do úvazků. Většina skupinky poprvé, tak s tím trochu bojují. Říkáme si, co a jak se používá, co se na ferratách dělá a čeho se naopak vyvarovat. Sluníčko začíná hřát, a tak se jdeme ukrýt do lesa k nástupu na první ferratu. Za půl hodinky jsme u ní a jde se na to. Pro většinu první ostrý start na ferratě. Leadership je ferrata obtížnosti C, kde je trochu těžší nástup a pak ke konci jeden komínek, jinak je v pohodě. Kdo chce zažít pořádnou divočinu, může před komínkem vlevo zvolit variantu Život na vlásku a pustit se do opičí dráhy. My si toto zpestření odpouštíme a kocháme se výhledy, kterou tato ferrata nabízí. Na vrcholu Predigstuhl 1278 m pár lidí je, ale místa je tu dost. 

Slunce nás za chvíli vyhání zpět do stínu a my sestupujeme západním směrem přes ještě jeden jištěný úsek zpět k chatě, kde dáváme oběd. Dnes máme v plánu dvě ferraty, a tak se neohroženě pouštíme na cestu k té druhé. Vítá nás vstup do chladné jeskyně. To je začátek krásné a trochu těžší ferraty Mein Land - Dein Land (C). Nejdříve se leze jeskyní vzhůru, kde to občas dost klouže, pak je parádní lanový mostek s následným hliníkovým žebříkem. Když se přechází, lehce se prohýbá, což umocňuje zážitek. Dál je už ferrata v pohodě, jen občas je to trochu silovější, když se musí lézt nohama na tření. Nahoře nad ferratou jsou z toho někteří tak zmožení, že při čekání na zbylé spolulezce usnou. To ale ještě dneska není všechno. Čeká nás ještě třešnička na dortu. Teda spíše fotografický koutek tvořený dvěma vysutými mostky vedle sebe. 

Každý chce mít fotku z toho místa, a proto se tu šahá do psychických rezerv. Jedna fotka pro babičku, druhá na FB a může se jít. Sestup k autobusu trvá jen chvilku a tam už na nás čeká vychlazené pivo.

Další den nás opět čekají dvě ferraty, a protože nás slunce plánuje usmažit, tak první ferratu si dáváme pěkně ve stínu. Ferrata Schmied Klettersteig (C) je rozdělena do třech úseků. První je traverzový, asi silově nejnáročnější. Je zde však možnost si nástup trochu přiostřit a zvolit nástup D/E. Ten je o pár desítek metrů vedle od normálního nástupu a vede k němu vyšlapaný chodník. Kramle jsou tam ale dost nesystematicky rozházené a člověk se v tom mírném převisu dost nadře. Takže klasické D/E :-D Druhá část ferraty stoupá a je to pěkné polezení. V třetí části je lanový mostek, který skýtá nádherné výhledy do údolí. Pak už nás čeká jen „vrcholová“ lavička a kasička na příspěvek budovatelům ferrat.  

Kolem oběda jsme zpět u autobusu a dopíjíme poslední piva. Panika! Autobusák nás trochu podcenil a vedro udělalo taky svoje. Přejíždíme kousek vedle k jezeru Gosau, dáváme obědovou pauzu, při které se někteří koupou a někteří pozorují potápěče. Kolem druhé hodiny, když už je skála fest vyhřátá a ocelové lano rozpálené, se chystáme na ferratu Laserer Alpin Klettersteig (C). První úsek ferraty se stáčí těsně nad hladinou jezera, což je netradiční zážitek, ale je horko. Do druhého úseku se člověk dostane vylezením lanového žebříku, na němž se sice dobře fotí, ale je stále větší horko. V druhé části je plotnové lezení a dlouhý lanový most. Je tu ale stále fest horko a ti, jako třeba já, kteří si nevzali rukavice, musí trpět při držení se ocelového lana. Jsem rád za camelback, protože jsem mohl během této vertikální sahary aspoň doplňovat tekutiny. 

Ti co lezli Laserera dvě hoďky bez pití byli potom trochu chcíplí. Pro většinu to znamenalo se jít osvěžit. V chladném a čistém jezeře žádný problém. Na konci dnešního dne se ještě jedeme podívat na městečko Hallštatt, které je zapsáno v seznamu Unesco a nedávno zkopírováno čínskou vládou. To už ale jen brouzdáme po ulicích, kocháme se architekturou a hledáme obchod s pivkem. 
Večer je pak zpestřen ohňostrojem, velkým Marsem a nalezením ledničky plného piva.

Třetí den je poznamenaný brzkým odjezdem z ubytovny. Chceme si vylézt ferratu HTL Wels Klettersteig (C) a ještě se vrátit v rozumnou dobu do Brna. V cestě k dosažení našeho plánu nám pomůže lanovka, a tak je to o dost snazší. Po půlhodinové procházce už stojíme vedle naší ferraty. Takže krátké rozcvičení a už sestup na start. Pro některé je sestup těžší než samotný výstup ferratou. Celá ferrata se leze stále vzhůru po skalním žebru a jak jinak než na sluníčku. Taky nejrychlejší z nás byli nahoře za hodinku a těm, kteří nastupovali do cesty jako poslední, to trvalo přes dvě hodiny. Na vrcholu nám byl odměnou kříž, značící středobod Evropské unie Aberfeldkogel 1708 m. Každá členská země je zde zastoupena jednou krychlí, v níž je vsazen kámen z dané země. Chvilku stačí postát u kříže a hned máte v ruce pár mobilů a foťáků, každý chce mít fotku z tohoto místa. Až je to k úsměvu.

 Kolem druhé hodiny odpolední, když už jsme stihli nasát tu největší vlnu veder, se dopravujeme lanovkou zpět do nížin. Tam objevujeme parádní splav a dáváme si pár temp ve studené vodě.  Bezvadně osvěžení se naloďujeme do busu a míříme směr ČR. 

Náš Kudrnovský tým

 Odkaz na zájezd

Hřebenovka Julských alp - kozoroh kam se podíváš

Ráno kolem sedmé dojíždíme do sedla Vršič, což je nejvýše položené sedlo na Slovinku. Bereme si batohy a na pět dnů se loučíme se zbytkem osazenstva autobusu. Jedna z nejkrásnějších ferrat Julských alp – Prisojník  je kvůli údržbě zavřená, proto volíme protější kopec. Většinu věcí si necháváme na chatě a vyrážíme obtěžkání pouze svačinou a ferratovým setem. Nad hlavami se nám honí mraky a my se po chvilce dostáváme pohodovou stezkou na vrchol Slemenova špica . A protože je toto ferratový zájezd, dáváme si první den na rozlez Malou Mojstrovku. Ferrata je obtížnosti B/C, je na dvě hodiny a občas je i jištěná. 

Bohužel předpověď počasí se naplnila a nám ve vrchních pasážích, kde jištění už zcela chybí, začíná pršet. Na vrcholku Mojstrovky si pořizujeme jednu deštivou fotku v mracích a už šupeme normálkou do sedla Vršič a na chatu. Komu to ještě nestačilo, mohl se vydat na krátkou procházku v dešti k nedalekému bunkru z první světové války. Na chatě mají výborný segedin a chatař nám dovolil si bundy sušit přímo v hospodě.

           

Další den  vyrážíme už o půl osmé, abychom všechno ten den na pohodu stihli. Stezka se stáčí nejdříve po úbočí Prisojnika, později začíná stoupat na jeho zadní vrchol. To si někteří z nás rozmysleli a raději celou horu obcházejí. My si to šlapeme vzhůru a spolu se sluníčkem se začíná přiostřovat i sklon hory. S batohy se vydrápeme až do sedla, kde se mašlíme do feritových setů. Dál nás čeká cesta přes Zadní okno do sedla Škrbina. Ferrata je pojata jak jinak než ve slovinském stylu. Tzn. málo jištění a hodně dobrodružství.

V Zadním okně byl ještě sníh a hned po něm byl krásný sešup do sedla. Kamzíci jsou na Prisojníku jako doma, tak jen doufáme, že nám nepošlou pár kamenů na uvítanou. V sedle je naše skupinka už opět kompletní a společně vyrážíme impozantní stěnou Razoru vzhůru. V sedle Planja necháváme batohy a na lehko vyrážíme na samotný vrchol. Aby nám to Razor nenechal zadarmo, tak nám do cesty staví ještě krátkou ferratu, se kterou jsme si poradili jištění pouze odvahou. 

Vrcholová fotka byla opět v mlíku, ale začínáme si zvykat.  Ze sedla se už jen schrastí dolů k chatě Pogačnikov dom. Po cestě ještě potkáváme školku kozorožců. Zhruba 3 kozorožce a 12 prcků. Chata je narvaná k prasknutí. Najednou je všude hromada lidí a humbuk, na který nejsme za celý den v horách zvyklí. Spíme za komínem.

           Ráno opět časně vyrážíme. Od chaty nás vyprovází ovce a později skupina kozorožců. Stoupáme ve stínu až do sedla Dovška vratca, kde se mašlíme do ferratových setů, abychom následně vylezli na první prosluněný vrchol Bovški Gamsovec. 

Děláme si první vrcholová fota s výhledy a krásně vidíme naši následující cestu na vrchol Triglav. Sestupujeme do údolí Luknja, kde se od nás opět odděluje skupinka, která nechce riskovat ve feratě Plemenica. Je pravda, že je to spíš taková ferrata neferrata, protože je jištěn pouze začátek a pak chvíli konec. Mezi tím je to volné lezení občas II.stupně UIAA. Při lezení si povídáme a cesta dobře utíká, závěrečné kamenné pole je trochu opruz, ale už stojíme pod poslední ferratou na vrchol. S přibývající nadmořskou výškou přibývá i počet lidí, které potkáváme. Při cestě na vrchol se ještě chvíli zdržujeme při hledání cashe, kterou nenacházíme. Standartně přišly mraky, takže výhledy za moc nestojí. Jediné, co tu stojí je hromada lidí. Naštěstí vše končí happyendem. Mraky se po chvíli roznesou, lidi se odnesou a my trávíme příjemné chvilky na vrcholu. V dobré náladě i zkoušíme, kolik lidí se vleze do „rakety“. A protože dobrých lidí se vleze, tak k nám by se ještě pár lidí taky vešlo. Asi doopravdy maximálně dva. Sestup dolů po „magistrále“ je úplně jiný, než co jsme tu zažili. Spousta lidí, spousta nejistících se lidí a pár ustrašených lidí. Nakonec nás vítá chata Triglavsky dom na Kredarici. 

To je hlavní chata, pokud chcete vyrážet na vrchol. Už jsem zde zažil ledasco. Například jeden den příchod klientů jedné nejmenované pojišťovny, následovaný bujarým večírkem a ukončeným odletem helikoptérou další den ráno. My se ubytováváme opět nejvýše v chatě, co to jen jde. Prostě máme rádi podkroví. A když je to náš poslední večer na horách, uspořádali jsme si večírek, kde hlavní slovo měl Double a Aktivity. Tam se zrodilo heslo našeho zájezdu. Kamzík kadící na kameni.

          Ač je to k nevíře, tak naše skupinka je připravena k odchodu dřív, než bylo třeba. Takže už o půl osmé se loužíme s chatou a vyrážíme do údolí Vrata. Při sestupu se už nechceme trápit ferratou a tak volíme normálku. I ta nám přichystala pár úseku zajištěných kramlemi a jeden extra úsek s kramlemi a ocelovým lanem. Při sestupu, kdy se do nás stále opírá sluníčko, se všichni těšíme na horskou bystřinu pod námi. Všichni dáváme povinně koupačku. Teda spíš jen skočit do vody a než se hladina zavře zase vylézt. Tohle byla hodně příjemná obědová pauza. Nožky ve vodě, výhled do severní stěny Triglavu a sluníčko. Poslední naše kroky vedou k Aljaževu domu, kde končí naše putování. Dáváme si všichni pivko z vyhrané sázky a tím končí náš zájezd Hřebenovka Julských alp.

                Odkaz na zájezd