středa 20. srpna 2014

Sparťan race - Klínovec

Tak je to tady. Přede mnou je nejtěžší varianta Sparťan race - Beast. Minimálně 20 km běhu a 26 kousků překážek. Už od začátku si myslím, že tato varianta mi bude nejvíc vyhovovat a po zkušenostech z předchozích závodů si docela věřím. Proto jsem si už koupil i lepší boty, tak to nepoběžím v kopačkách, jako minule J.
Na Klínovec se dostáváme v pátek kolem jedenácté v noci. Cesta busem do Brna, pak autem do Práglu, bloudění po městě a následný dojezd do Krušných hor mi dal docela zabrat. Už by to chtělo nějakého jiného řidiče, než mě. Marně hledáme na parkovišti stanové městečko. Stany jsou rozházeny po lese, i parkovišti. Nacházíme si plácek na parkáči a stavíme stany. Nejdříve Kudrnovský velký stan a pod něj naše dva menší. Před půlnocí zalézáme a usínáme. Během noci mě ještě budí déšť. To aspoň budou sparťanské podmínky.

Ráno je deštivo a zima. Moc se mi nechce ze stanu, ale co se dá dělat. Při cestě na registraci si dám jedno nakopávací kafe a hned je ten svět snesitelnější. Lehce mrholí a je všude tuna bahna. Moc se mi to nelíbí, ale říkám si, že špatný počasí je moje silná stránka. Respektive mi přijde, že ji snáším lépe než ostatní. Rozhodně né, že bych si v něm liboval. Moje vlna vybíhá o půl desáté. Chtěl jsem startovat z první lajny, ale přemotivovaní Sparťani se řadí přede mě a vypadají, že to chtějí pořádně vykrutit. Asi to nebude závod start-cíl, jako ve Valči, kde jsem hned ze začátku všem utekl a už je neviděl. Hned po odstartování nás čeká sjezdovka nahoru. Držím se v čelní skupince a nekoukám za sebe na ten zástup lidí. Na vršku jsem zhruba třetí a jsem rád, že jsem rád. Z kopce mi to jde a na překážce jsem první. Pak se běží po asfaltové rovince. V pohodě si běžím a najednou mě předbíhá jeden „rychlík“. Hodně svižně, ani se ho nesnažím držet. Na boulrovou stěnu dobíhám chvilku po něm, on však padá a bere první angličáky. Dostávám se opět do vedení. Během dalších pár kilometrů se na špici naší vlny vyselektujeme tři. Já, Tom a „rychlík“. Ten z nás sice běží nejrychleji, ale občas někde nakoupí angličáky, a tak se to srovná. Prvních deset kilometrů je v pohodě. Běžíme ve skupince a navzájem se hecujeme. Střídáme se ve vedení, a i když už bych nejraději trochu polevil, tak nemůžu. Rychlík nám utíká a já s Tomem pokračujeme ve dvou. Beztak ho v nějakém kopci doženeme. Po desátém kilometru následuje cesta korytem potoka, kde utíkám Tomovi a dostávám se nadohled Rychlíkovi. Pár dalších kilometrů ho naháním. Stále si říkám, že Rychlík běží nalehko a nemá nic. Mě hřál v kapce energy gel. A až ho kopnu, tak uvidí záda. Na jedné občerstvovačce mě pobavilo, že rozdávali fit tyčinky. Asi pro lidi, co na trati stráví víc hodin, tak ok. Ale mě by to jen zdržovalo, a tak jsem jako na všech občerstvovačkách pár Sparťanů předběhl. Asi po nejprudším stoupání bylo ručkování. Rychlík byl už asi jen 15 metrů přede mnou, ale opět spadnul z překážky a já se dostal do vedení. Po seběhu a nošení pytle s pískem jsem už věděl, že vedení své vlny nepustím. Pytel s pískem byl tentokrát luxusní, protože byl nasáklý vodou a rozhodně to nebylo zadarmo. Furt se mi dařilo běžet a trať docela svižně ubíhala.  Stěna, ze které mám pokaždé respekt, byla minimálně o jednu desku vyšší, než obvykle. To jsem musel dost zabojovat. Hod oštěpem se mi nějak haluzově podařil. Sice oštěp mířil mimo, ale zarazil se do dlaně Peršana. Štěstí mi přálo. Kde mi ale nepřálo, byly kůly. Asi jsem se toho bál víc, než jsem měl a místo rychlého zběsilého přeběhu jsem zvolil balanční taktiku. Špatná volba a po ní třicet angličáků. Ani nevím jak, ale lano se vzdalo nějako bez boje. Za to velký boj byl pod ostnatým drátem. Sice byl výš, než jindy, ale ostré kameny, studené kaluže a vyčerpání udělaly svoje. Hodně jsem se tu natrápil. Následný vodní příkop byl hlubší, než jsem čekal. Nejdřív vody po kolena a v dalším kroku po krk. Už mi nic nebránilo v cestě do cíle. Jen záškuby křečí v nohách a nakloněná rovina. Ou jé! Do cíle už nějak dopajdám. 
Cíl protínám v čase tří hodin. Podle mě luxusní čas korunovaný Trifektou. Vítěz mi sice nadělil půl hodiny, ale celkově se přede mě dostalo jen 22 lidí. Takže rychle převléci do suchého a odpočívat. Náročnou cestu zpět ani nebudu popisovat. Jen asi před jedenáctou v noci jsme špatně vystoupili z vlaku a ocitli jsme se v jedné nejmenované díře, odkud už další spoje nejely. Takže parádička i nakonec J.





čtvrtek 14. srpna 2014

Horská výzva - Krkonoše 2014

Dva týdny před závodem jsem řešil dvě zásadní otázky. Hledám parťáka a chce se mi tam, když se neběží přes Sněžku? Organizátoři se vůbec nepoučili z loňského roku. A nebo to byl jen marketingový tah, a tak se teprve dva týdny před závodem dozvídáme, že trasa musí být změněna a přes Sněžku se nepoběží. To mě dost naštvalo. Zvlášť, když to prý už přes měsíc dlouho věděli. Nakonec se parťák našel a tak do toho jdu.

Trasa Olomouc – Brno – Pec pod Sněžkou byla dost dlouhá a únavná. Po cestě nabírám ještě Pavla a cesta aspoň rychleji utíká. Do Pece dojíždíme před desátou večer a já jsem zralý akorát tak hodit šlofíka. Ale nemůžu. Je třeba někde zaparkovat káru, registrovat se a nachystat. K dobru máme půlhodinku před startem. Cíle jsou jasné. Zaběhnout to do deseti hodin. Ideálně do devíti. Na startu si stoupáme do přední linie, ale jak si tam stoupají i další, tak jsme rázem ve druhé lajně, ani nevíme jak. Je odstartováno a vybíháme tempem tak na deset kilometrů a ne na celonoční běh. Naštěstí v prvním kopci se vše zpomaluje. I tak se ale maká naplno. Do kopce funíme jako mašiny a hrneme to vpřed. Běží se nám dobře, a tak jsme ve Špindlu po dvou hodinách. Na občerstvovačce si dávám své oblíbené koláče, ale asi změnili pekaře, protože tyhle mi už tolik nejedou. Běžíme dál. Na  Labské boudě je druhá občerstvovačka. Pavel chce trochu pauzičku. Tak mu ji dopřávám. Dávám si salám a zapíjím to kolou. Smrtelná kombinace. Jak jsem rozpumpovaný, tak zvedám Pavla a rozbíháme se k další části trati. Celá zastávka trvala zhruba čtyři minutky a mně to přišlo jako věčnost. Po chvíli zjišťuji, že se ve mně odehrává bitva salámu s kolou a já můžu jen jako účastník přihlížet, co z toho vzejde. Naše tempo se zpomaluje a motor, co do teď šlapal, se zadrhnul. Technické seběhy nám moc nejdou, tak to pajdáme, jak to jen jde. Cesta údolím Bílého Labe je nekonečná. Samé schody a schody a schody. Vloni jsem měl na tomto úseku největší krizi a letos to bylo to samé. Peklo. 
K Luční boudě se dostáváme za svítání. To nám zvedne náladu. Též tam děláme asi 15 minutovou existenční přestávku. V tu chvíli mi přijde, že je asi největší kosa. Po následném stoupání jsme již řádně zahřátí a seběh do Pece nám nedělá problém. Dobíháme na občerstvovačku akorát v čase, kdy vítězové dobíhají do cíle. Vidíme, jak už mají hotovo a nás čeká malý, 17 kilometrový okruh. Čas máme dobrý, takže by jsme to měli dát na pohodu do deseti hodin. První stoupání dáváme pěkně v tempu. Následuje dlouhý běh po asfaltu. Vůbec netušíme, kde je poslední občerstvovačka  a také ztrácíme pojem o vzdálenosti. Pár dvojic se nám daří předběhnout a říkáme si, že už ta proklatá občerstvovačka musí být. A pořád nic. Říkáme si, že jsme ten začátek v noci dost přepálili. Na druhou stranu to byla aspoň sranda J Cesta se prodlužuje a čas se krátí. Když konečně dojdeme na občerstvovačku, zjišťujeme, že jsme teprve v polovině malého okruhu a do cíle nám zbývá 8km. Tak už víme, že do deseti hodin tuto trasu nezdoláme. Již delší dobu jsem cítil, že jsem špatně namazal, a tu mě zachraňuje jediný krém, co jsem v lékárně našel, Ibuhepa. Já pořád říkám, že to je krém na všechno :-D Táhneme se jak slimáci. Stoupání na sluníčku nám dává zabrat a závěrečný běh po asfaltce do cíle je hodně se zaťatými zuby. Naštěstí vše zvládáme a do cíle se dostáváme bez větší destrukce našich těl. Musím poděkovat Pavlovi, že si se mnou střihnul tento závod, který byl dost náročný, jak po fyzické, tak psychické stránce. Krkonoše se mi líbily, fajn bylo, že polovinu trasy jsem si pamatoval z loňska. Na druhou stranu mi trošku vadila organizace závodu. Už jen třeba: kde se má člověk osprchovat po závodě? Sprchy nebyly a ve vedlejším potoce byl zákaz koupání. O účasti na HV v příštím roce budu muset hodně popřemýšlet.