středa 10. června 2015

Atlas adventure 2015

Tento závod začíná dřív, než jsme všichni čekali. Je půl hodiny před srazem v Brně a Krista ještě letí s předním kolem do cykloservisu. Nakonec to tolik nevadí, protože naložit dvanáct kol do vozíku zabírá taky dost času. Vyjíždíme s drobným zpožděním, které se na dálnici mění ve zpoždění obří. V autě vzniká panika, že nestíháme start noční etapy nebo minimálně aspoň výklad trati. Moc tomu nepomáhá ani plánovaná zastávka pro mé věci v Olomouci. Auto s vozíkem funí do kopců a svou spotřebou by se mohlo rovnat obrněncům, co jezdí po Libavé. Nakonec se skoro prázdnou nádrží dorážíme v devět večer na Davidův mlýn. To je dokonce o něco dřív, než vloni J
                Po loňských zkušenostech víme, že na noční etapě není kam spěchat. Raději si dát záležet na plném počtu bodů na disciplínách než něco uspěchat. Proto jen napálíme lodě, aby se neřeklo, a pak už zbylé disciplíny absolvujeme v poklidu. Těším se na početní úkoly a prolézání spletitější světelnou sítí, to se ale bohužel nekoná. Zato je aspoň zábava s kočkodanem v bazéně. V životě bych na to nepřišel, naštěstí já jsem ve vodě a Krista si láme hlavu. Do stanu nás nakonec ulehá devět, což se dost blíží maximální kapacitě stanu. To slibuje aspoň pořádný čurbes J
                Ráno nás probouzí budík v šest. Do otáček nás ale dostávají až Kubovy vtipy. Dost se u toho smějeme a vtipy gradují, až nás krotí  nějaký hrdý otec. Co už, aspoň vstáváme. Mapu dostáváme až chvilku před závodem, takže není moc prostoru k přemýšlení, jak to pojedem. Každopádně já mám jasno, že pojedu naplno. Žádná „válečka“ jako minulý víkend. Ve stanu těsně před závodem balíme věci a je zázrak, že vtom binci najdeme celou povinnou výbavu. Mezi tu by se dal řadit i opalovací krém, protože sluníčko už začíná slušně připalovat. Nakonec volíme variantu začátku bez kola. Po startu si proběhneme podle ortofotomapy Kružberk a kvůli čekačce na vysokých lanových aktivitách raději sedáme na kola a razíme do terénu. Kolem Kružberských skal se jen proženeme a frčíme si zastřílet ze vzduchovky. Ze začátku bojuji s pojistkama na zbrani, ale nakonec dva terčíky sestřelím. Krista v trávě plechové panáčky bohužel nenajde, ale myslím, že není jediná. Šifru nacházíme rychle. Necháváme si ji na pak, to ale ještě nevíme, že žádné pak nebude. Po cestě ke crossběhu sbíráme první cyklokontroly. Některé máme hned, u některých to trochu trvá. Samotný crossběh je na chvilku. Spíš začínáme cítit sluníčko a už se těšíme na plavání v Hartě. Nejdřív nás ale čeká OB. Bohužel proběhl na stanovišti nějaký šumíček a dochází k nedorozumění. Na konci „vymlíkované“ trasy je lodní přístav a my netušíme, že je pro jiné kategorie, takže se v mapě logicky hledáme jinde. Výsledkem je hodinová ztráta. S takovým mankem teprve vybíháme na správnou trasu OB. Samotný orietační běh nám už jde hladce. V hlavě se však probouzí myšlenka, že nám právě utekla bedna. Proto mě následné plavání v Hartě už tolik nebaví. Při výběhu na Velký Roudný mě začínají brát trochu křeče a já si uvědomuji, že jsem ještě dneska pořádně nic nesnědl a trochu trudomyslním. V menší krizi si pro jistotu dvakrát obkroužíme Malý Roudný, než najdeme kontrolu a mě se vrací chuť do závodu. Na kole mi to jde, a i když mě bolí nohy, tak cítím energii. Krista rozhodně nezůstává pozadu a tak se nám daří kilometry na kole docela rychle pořádat. A aby to nebylo tak jednoduché, hlásí se první defekt. První výměna duše na novém kole probíhá střelhbitě. Následné pumpování novou pumpičkou už je trochu maturita. Pozitivně nás překvapuje, kolik závodníků nám nabízí pomoc. Docela nás tlačí čas, takže plán na objetí většiny cyklokontrol padá a uháníme na skály. Tam skoro nikde nečekáme. Protože jsem se vloni asi málo vybál, zopakuji si slanění z přehrady. Na boulderu i nízkých lanových překážkách se nám daří. Kámen úrazu přichází až při lezení. Po loňsku nemám velké oči, tak lezeme jednodušší cesty. Spíš než obtížnost nás ale zastavuje čas. Půl hodiny do konce závodu a my chceme ještě stihnou vysoké lanové aktivity a crossbike. V lanáči se zasekáme a čas se neúprosně krátí. Já končím na lanových aktivitách přesně v šest a Krista chvilku po mně. Deadline ale není zeď a proto ještě vyrážíme na crossbike. Sice dorážíme do cíle deset minut po limitu, ale za těch 30 bodů to stojí.
                Od teď se mi nic nechce. Jsem docela vysušenej a občas mě chytá křeč. Pro jistotu do sebe kopnu pár točených kofol a jdu si vystát frontu na sprchu. Teprve až do sebe dostávám normální jídlo se začínám těšit na večer u ohně ve společnosti piva, špekáčků a Kristy samozřejmě. První společný závod a během toho shonu jsme se ani nestihli porafat. Né, že by potom ano J Večer jsou už vyvěšené výsledky, ale já se chci nechat překvapit až při vyhlašování.  Stejně se ale výsledek dozvídám hned po ránu od nedočkavé Míši J Páté místo pro Kolibřikovu zpověď v mixech není nejhorší. Víceméně po nevydařeném OB tuto pozici předpověděla i Kris, takže žádné překvápko. Aspoň je do příště co zlepšovat.

                A aby toho na neděli nebylo málo, vydáváme se všichni ještě na koupačku na Náklo u Olomouce. A co všechno uvidíte, když přeplavete z jedné kamínkové pláže na písečnou placenou pláž vedle, vám ani raději popisovat nebudu. Zážitek to je ale taky veliký :-D



Žádné komentáře:

Okomentovat