Ve dvě ráno mi zvoní budík a mně se nechce. Nechce se mi
vstávat při představě, jak včera při výkladu trati strašně lilo, a jak bude
dneska všechno blátivé. Podle okolních zvuků se už probouzí většina osazenstva
kempu a co je hlavní, teď neprší. Podle předpovědi by už ani kapky z nebe
padat neměly, a tak goráčovku nechávám ve stanu. Vojta ještě chvilku dělá, že
spí, a než se vyhrabeme ze spacáků, je 2:10. Za padesát minut stihnu akorát hodit
věci do batohu, hodit snídani do sebe a přidělat mapník na kolo. Zatímco
maturuji s mapníkem, Vojta nuluje čip a jde se na věc – je odstartováno.
První výběh na kopec
prokřečuji díky pozdní snídani, ale na kánoi se to už lepší. S Vojtou se
dostáváme do tempa a závod se nám začíná líbit a možná i dařit. Taktika je
jasná, mapu projedeme spodem a hlavně první polovinu závodu pojedeme pěkně na
jistotu. Po chvilce na kole zjišťuji, že náš, předešlého dne vyrobený mapník,
není dokonalý a jeho nedokonalé součásti začínají odpadat. Projíždíme pár
kontrol, pózujeme fotografovi a o půl šesté ráno už vybíháme na trek. Deset let
starou orienťáckou mapu jsme nečekali. Doufali jsme v jasně značený dlouhý
okruh, co už. Ze začátku trochu bloudíme, pak nám to jde a pak zase trochu
bloudíme. Když jsme vybíhali, tak nám bylo řečeno, že za hoďku a půl nemáme co
dělat. My, po více jak dvou hodinách jsme měli půlku kontrol. Kde se stala
chyba? Že mapoval Vojta říkat nebudu :-D
Já si zase vybral svoje dlouhé zkratky při mapování na kole ;-) Při krátké
poradě jsme se dohodli s Vojtou, že spodní část mapy už nebudeme
potřebovat, a tak jsem vylepšil náš mapník (uřízl jsem spodní třetinu mapy,
bohužel i s legendou). Pak už se mi jelo mnohem líp, na mapu jsem dobře
viděl, akorát ta legenda by se hodila.
Frčíme na bolskros a je docela chladno. Mraky se stahují a
začíná pršet. To není zrovna ideální počasí na koupačku. Navíc je nám docela
kosa i tak. Trochu si hrajeme s myšlenkou, že bolskros přeskočíme. Když už
ale jedeme kolem a prší, tak jdeme do toho. Přeci nejsme másla. První úskalí
začíná už při vlezu do vody, to je strašná kosa a do dalšího postupu nás hecují
místní rybáři. Dál už je to relativně snadné. Jen jednou si tam málem urazím
hlavu. Při bloudění na další kontroly nacházíme štáb České televize, jak natáčí
nějaký seriál ze Sudet. Taky pak zjišťujeme díky dřevařům, že jsme trochu úplně
někde jinde na mapě, než si myslíme. Chvilku takhle blbneme a hledáme kontroly
a pěkný výhledy. Kolem dvanácté jsme už na biatlonu. Poprvé střílím
z malorážky a 3/5 se mi nezdá nejhorší. Vojta si vybral slabší chvilku, a
tak má naloženo trochu víc trestných koleček. Taktika, že inline a skály
absolvujeme za sucha, se bortí při dalším deštíku. To mě jako začátečníka na
bruslích moc netěší. Nějak to dokloužu pod skály, ale potěšení z toho moc
nemám. Ani následně vylezená cesta, do které jsem nalézal za mírného deště, a
docela dlouho jsem v ní kempil, mě moc nenadchla. Hlavně mi přišlo, že máme
strašně moc času a málo věcí před sebou.
Nějak jsme si to špatně propočítali a
vynechali moc cyklokontrol. Na druhou stranu máme aspoň víc času koukat kolem
sebe při sbírání kontrol po městě. Obhlídneme Medvědárium a už frčíme na
slanění. Kdo chtěl slanit do proudu a aby měl vody po pás, musel slaňovat na
prvních dvou lanech, jako Vojta. Pro „nudaře“, jako pro mě, byla všechna
ostatní. V cíli jsme byli o hodinu a půl před vypršením časového limitu.
Je to sice brzo, ale zase jsme mohli sledovat příjezdy většiny týmů J
Po delší době závod, kde jsem nebyl v cíli totálně
vyřízenej. Závod jsme si parádně užili a moc nás bavil. Večírek už byl jen
bonus navíc, stejně jako ledová sprcha v kempu a nedělní horečka doma J
Žádné komentáře:
Okomentovat