středa 5. října 2016

Karpattrek - Létající sviňa

Toto je jeden z mála vícedenních trekových závodů ve dvojicích. Poprvé jsem si tohoto závodu všimnul vloni a hned se mi ho podařilo vyhrát. Po loňském těsném vítezství jsem se letos více připravil, abych prvenství obhájil. Jako parťáka jsem si zvolil Romana a pod vlajkou Moravských vrabců uvidíme, co se bude dít.
V pátek v noci dorážíme na základnu ve Zbyňově, kde nás vítá už většina závodníků spolu s Jairem a bečkou místního piva. Příjezd zapijeme, pozdravíme se s loňskými účastníky a zjišťujeme, kolik nás vlastně bude startovat. Dohromady osm týmů, což je míň než vloni a to je rozhodně škoda. Tento závod si zaslouží větší účast. Nikomu se nechce stavět stan, protože by ho měl do závodu mokrý, a tak uléháme na zem v útrobách místního fotbalového zázemí.
Probouzíme se do prosluněného rána. Čas startu je ještě daleko a nakonec i ten se trochu posouvá. Jairo ještě ráno šel klást nějaké lampióny. Proto se startuje až před jedenáctou. Mrknem na všechny body na mapě, zhodnotíme čas a říkáme si, že je možný dát všechny kontroly. S tímto rozhodnutím se pouštíme za ostatními. První vrchol-vysílač je hned na dohled. Překvapivě k němu běžíme asi jediní. Při stoupání k druhé kontrole zjišťuji, že naše mapa je nějaká zastaralá. V posledních třech letech se urodila v okolí spousta naučných stezek a my v mapě nemáme žádnou. Sbíráme kontroly a potkáváme ostatní dvojce. Některé s batohy, kde mají povinnou výbavou, jiné bez batohů. První pořádný seběh absolvujeme kamenolomem, protože se nám nepodařilo najít stezku. Naštěstí místní kamenoborec nás varuje před psem hlídajícím u sýpky. Psisko nám pak pomůže do kroku. Nad námi se tyčí zřícenina hradu Lietava a my si říkáme, jaká je škoda, že tam není kontrola. Trochu pocitově si myslíme, že jsme v pomyslném čele závodu. Probíháme Lítavou sviní (Lietavská svinná) a máme z toho srandu. Kontroly se nám daří hledat bez problémů a běží se taky dobře. Oříšek na naší mapě má jméno Budzogáň. Za prvé nevím co to je a za druhé tam nevede cesta. Teda až do chvíle, než uvidíme naučnou stezku mířící k tomuto bodu. Problém je vyřešen. Obíháme i poslední dva body v mapě a na tábořiště se dostáváme s dvouhodinovým předstihem. To nikdo nečekal, takže tam ještě nikdo z pořadatelů ani není. Zhruba čtyřicet minut za námi dobíhá druhá dvojice a pak další a další. Stavíme náš stan, který je spíše dětskou verzí stanu. S Romanem a všemi věcmi se do stanu stěží vlezeme. Večer máme ještě jednu bojovku, a to dopíjení včerejší bečky a dnešních lahví vína. To se nám obstojně daří a po večeři a toustech na ohni jdeme spát.

V šest ráno se do mokré trávy nechce nikomu vstávat. Slunce se na nás ještě neusmálo a my balíme mokrý stan a narychlo snídáme. I tak nejrychlejší dvojíce odcházejí o čtvrt hodiny před námi. Jairo to chtěl udělat trochu těžší, a proto ke včerejším kontrolám přidal nové dvě. Díky časovému limitu, který je o dvě hodiny kratší než v sobotu, váhám, jestli je možné to všechno stihnout. Rozhodně to zkusíme. Sice je škoda, že budeme obíhat místa, která už známe a nepodíváme se pořádně nikam dál, ale na druhou stranu nemusím skoro vůbec vytahovat mapu. Za mě bych raději více nových kontrol. Dneska není času nazbyt, a tak obíháme body na mapě v opačném pořadí. Po cestě potkáváme ostatní dvojice, které vynechávají některé kontroly. Nakonec se na řadu dostala i zřícenina hradu Lietava. Jen škoda, že nebylo více času na ní posedět. Ženeme se vstříc poslednímu stoupání a už víme, že tohle vítězství obhájíme. To nám dodává sílu i na poslední kontroly. Naše putování končíme opět na vysílači, kde jsme předchozí den začínali. Závěrečný sprint do cíle s dalšími dvojicemi si užíváme. Krom jediného ženského týmu všichni stíhají časový limit. Holky se asi více kochaly. V cíli si všichni dáváme odměnu v podobě guláše. Dokonce i na chvíli rozbalím hamaku. Vládne pohoda a nám se nikam nechce. Pomalu balíme a malou návštěvou Rajeckých Teplic končíme náš výlet na Slovensko.
Odkaz na závod: ZDE

Žádné komentáře:

Okomentovat