Vyškovská 50 je terénní orientační závod dvojic na zhruba
padesát kilometrů, kde závodníky čeká několik tajných disciplín. Na tento závod
jsem se těšil už loni, ale nakonec dostala přednost Jesenická stovka. Letos
jsem již neponechal nic náhodě a s týmem Moravských vrabců jsme se vydali
prověřit naši jarní kondici. Roman s Martinem startovali jako Moravští
vrabci a já s Denčou jsme vyrazili v přestrojení za Ztracené iluze.
Scuka
jsme si dali ve Vyškově už pro jistotu v pátek večer. Akorát tak v čas,
abychom našli hospodu na poslední třetinu zápasu našich hokejistů s týmem
Ruska. Prolezlí kouřem a posilněni pivkem si v tělocvičně chystáme místo
na spaní a zběžně kontrolujeme věci na zítřek. Co tam asi bude za kontroly, co
si máme vzít s sebou navíc?
Ráno budíček v pět hodin a o
půl šesté už rozprava k závodu. Já se budím celej polámanej a nějak se během půlhodinky nedokážu pořádně
probudit. Rychle snídám, hážu věci do batohu a ejhle. Část camelbacku jsem
zapomněl doma. Denče pro změnu teče. Možná jsme měli včera té přípravě věnovat
trochu víc pozornosti. Co už. Provizorně všechno řešíme pár minut před startem.
Rychlé foto a je odstartováno. V popředí se usídlilo pár mužských týmů,
které se nám pomalu vzdalují. My si běžíme svoje a zatím je to cajk, protože sluníčko
nepálí a pylová smršť ještě spí. Pomalu necháváme většinu startovního pole za
sebou a v poklidném tempu dobíháme čelo závodu na první kontrole.
Zjišťuji, že dohledávání kontrol jen pomocí mapy 1:50 000 není úplně ideální,
ale nějak se s tím budeme muset poprat. Kontrolu zvládáme s mínusovýma minutama.
Na každé kontrole se dá nabrat až 30 bonusových minut, nebo naopak 30 minut zdržení.
Běží se nám fajn, můžeme si po cestě i povídat. Občas si zpestříme běh mimo
turistické značky a díky tomu máme i pár šrámů od trnů. Malý bonus, viděli jsme
celou kančí rodinku. Časem se na nás dotáhne jedna mixová dvojice, ale po
Denčině excelentní střelbě z luku volíme každý jinou cestu a my se
dostáváme opět do popředí. Sluníčko už začíná pálit, ale nás víc trápí pylová
sezóna. Parťačce se dýchá hůř a hůř,
prostě alergie je potvora. Sem tam uděláme navigační botu, ale to k závodu
patří. Opět se potkáváme s jiným mixem, který běží docela svěže, tak s ním
chvíli závodíme. Nakonec díky mé chybě v mapě nás předbíhá. Až později si
uvědomuji, že to byli ti z kratší trasy. Skautskou klubovnu jsme napoprvé
úplně netrefili, tady mají výhodu domácí. První pomoc byla pro mne jen formalita
a pro Denču byla formalita slackline.
Než jsem těžce nacvičil prvních pět kroků, Denča prošla celou lajnu a bylo
hotovo. V cíli jsme o třičtvrtě na dvě a dobíháme celkově asi jako 5. tým.
Následuje
návrat do reality, vyřešit lehkou dehydrataci, smýt prach a něco pojíst. Další
závodníci se pomalu trousí do cíle. A zatímco Martin s Denisou musí už do
Olomouce, my s Romanem budeme čekat do večera na vyhlášení. Dlouhou chvíli si
krátíme klábosením se „soupeři“, koukáním na filmy, večerním rautem a koncertem
kapely Maggots. Nakonec vyhlašování začíná až chvíli před desátou. To už jsou
všichni v cíli a znatelně se ochladilo. Nejdříve vyhlašují
třicetikilometrovou trať a pak přicházíme na řadu my. Doufám, že uhájíme první
místo v mixech. O to je větší překvapení, když lezu na pódium za druhé
místo v celkovém pořadí. Roman s Martinem jsou první! Takový úvod
Moravských vrabců jsme nečekali. Když volám Denise, co se nám povedlo, nechápe.
Před
skauty z Vyškova klobouk dolů. Dokázali připravit moc pěkný závod, na
který se budu rád vracet. Doufám, že jim nadšení vydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat