Atlas Adventure 2014

Atlas Adventure byl můj první adventure závod. Dost jsem si od něj sliboval a dost se na něj těšil. Pořádá jej horooddíl Opava už několik let. Kamarádi už na něm byli několikrát a pokaždé z něj byli nadšení. Z naší skupiny nás nováčků moc nebylo. Parťačku jsem měl kamarádku od Kudrnů, takže na pohodu. Celkově nás tam jela skupinka osmi lidí, čtyři smíšené týmy.

            Ostatní vyjížděli z Brna a díky zácpě na dálnici mě vyzvedávali až před šestou v Olomouci. Plně naložená červená Felicie s vozíkem na kola dostala ve šternberských kopcích dobře zabrat. My z ní mačkali maximální výkon, abychom dojeli na registraci včas. Ta měla končit v devět. Chvilku před devátou dorážíme do cíle. Kamarádi dorazili chvilku před námi, tak máme podobná startovací čísla. Pořádně nestíháme nic, protože o půl desáté je výklad pravidel noční etapy a v deset má být odstartováno.

            Jsem zvyklý na předzávodní přípravu a tady tedy moc času není. Noční etapa má být na dvě hodiny. S Míšou se rozhoduji pro variantu začít v areálu Davidova mlýna, a pak se přesunout na skály. Hned po startu sprintujeme ke kánoím, kde bude největší čekačka. Tam dorážíme jako třetí, proto musíme chvilku čekat. Nasedáme do kánoe a já si rychle vzpomínám, jak jsem naposledy před dvanácti lety dělal zadáka. První disciplína je těžká romantika. Doplout na rybníku doprostřed, kde na polystyrénu byly svíčky. Tam si jednu odpálit a přivést ji zpět. Důležité bylo nenarazit do plovoucího ostrůvku, aby se nepřevrhl. Další disciplína je najít nedaleko pár písmen a složit z nich zprávu. To byla rychlovka. Protože do bazénku se nám v tak studenou noc ještě nechtělo a na počítací hru jsme nechtěli obětovat moc času, tak jsme se vydali ke skalám. Po cestě plníme ještě disciplínu u mostu a poklusem běžíme dál. Asi sto metrů před skalami jsme zastaveni. Před námi se tam udál incident s podnapilým majitelem nedaleké hospody a jeho partičkou. To je asi jediný černý puntík jinak skvělého závodu. Noční boulder se mi moc líbil a prolézání nasvícenou sítí bylo taky parádní. Po překonání všech disciplín u skal se vracíme zpět dorazit početní úkol a nakonec ten bazén.  Početní úkol spočíval v rozestavěné mřížce 10x10, kde u každého kolíku bylo číslo. Podle čtyř různých rovnic se tu počítalo. To nám docela šlo a už se hrneme do bazénu. Nejlepší zpráva nakonec. Bazén je vyhřívaný. Náhle se z obávaného úkolu stává dost příjemný. Vylovit ze dna fosforeskující krystal nebyl žádný problém. A o půlnoci je všechno hotovo a my máme padla. Tedy až potom, co postavíme náš Kudrnovský stan.

            Ráno vstáváme docela pozdě, chvilku před výkladem pravidel. To znamená, že na samotnou přípravu před závodem není opět moc času. To nemám rád. Na poslední chvíli ještě dávám do kupy kola a řadíme se na start. Máme trochu zmatek v tom, že nevíme, jestli se startuje na kole či bez něj, nebo co vlastně. Najednou je start. Někteří vybíhají bez kola rovnou k prvním disciplínám na mlýně. Ostatní na kole objíždí kolečko v areálu a vyráží ven. Stejně jako my. Na první křižovatce se většina dává doleva, ale my s menší skupinkou razíme vpravo. To je dobře, aspoň nebudeme muset nikde čekat. Na naše první stanoviště dorážíme jako první. Ve štolách hledáme písmena, a pak po brodu hledáme označovač, abychom si mohli označit první stanoviště. Jdeme po značkách a už si vůbec nejsme jisti, jestli jsme ho omylem nepřešli, nakonec nacházíme i lanovou lávku přes vodu, kterou překonáme a vracíme se ke kolům. Na stanovišti nás dohnali kamarádi a vypadá to, že budeme mít společnou cestu. Nevadí, aspoň se budeme moci navzájem hecovat. Na další stanoviště v kempu u vody dorážíme jako první. Na rozehřátí si dáváme shyby, pak šup do vody. Potom, co mého háčka na kánoi provezu křovím, si už dávám raději pozor. Všechny čtyři disciplíny zvládáme a vyrážíme dál na Krušberk. Trochu se zapotíme ve stoupání do serpentin, ale na Krušberku si trochu vydechneme. Zde nás opět dojeli kamarádi. Crossběh by byl docela přísný, kdyby to chtěl někdo běžet. Proto celý okruh jen rychle jdeme. Terén byl dost náročný, ale jinak parádní okruh. Další disciplíny jako šifra, boulder, fotopamatovák, kuželky, slanění a prusikování nám šli. S dobrým výsledkem i pocitem vyrážíme kolem jedné hodiny dál.  Sluníčko pěkně pálí a my se rozhodujeme, že na další stanoviště, orienťák, nepojedeme po zelené značce. Sice bonusové body navíc by se hodily, ale naše tracková kola byla proti. Proto si to šineme pěkně po asfaltu. Na orienťáku jsme opět chvilku s kamarády, kteří nás dohnali, ale pak se rozdělujeme a my proběhneme asi 14 kontrol. Cítíme, že nás už pomalu tlačí čas a tak se vydáváme v rychlosti na předposlední kontrolu ke skalám. Tam naštěstí zatím není moc lidí. Na doporučení jdeme první na slanění z přehrady. Míša slaňovala vloni, tak letos tento zážitek připadl na mě. Bylo to dost oujéé. Následné lezení na skalách jsme dost provařili. Riskovali jsme těžší cesty a díky tomu jsme ztratili potřebné body a dost se vysílili. To nás taky potom stálo body na malých lanových aktivitách. Tam jsme věděli, že už nemáme moc času, tak jsme odešli s asi jen polovinou bodů. Následovala pro mě asi nejtěžší disciplína, a to jít se vykoupat do přehrady. Přesněji řečeno do míst, kde vyvěrá voda zespodu přehrady, která má 4 °C. I když člověk zatnul zuby, tak cítil tu zimu a smrad. Jak já jsem byl pak rád opět na tom sluníčku a v pařáku. Necelou poslední hodinu jsme měli na úkoly na mlýně. Naštěstí ani tam nebylo moc lidí. Lanový park byl brnkačka. Jen jeden delší úsek se sítí a žebříky dal na konci dne zabrat. Poslední disciplína, co nás čekala, byla jízda na kolech cross tratí. Moje kolo docela skučelo a rozhodně se mu to nelíbilo. Asi bych si to na bajku užil víc a nemodlil se v každé zatáčce. Do cíle jsme dorazili za pět minut šest a čekali na ostatní. Někteří doráželi i po limitu, ale šlo poznat, že se neflákali. Chvilku po šesté se nás tam už sešla celá partička.

            Večer jsme se těšili na večírek, kde se našel i kytarista. O príma večer se krom kamarádů starali i škopky a špekáčky, co jen hrdlo ráčilo. Ještě večer se dozvídáme výsledky. Naše skupinka kompletně obsadila bednu v Mixech. Radost je veliká, jen naší dvojici se to moc nepovedlo. Nu co, tak příště. Únava nás nakonec dostihla a kolem půlnoci jdeme chrnět. Ráno po vyhlášení výsledky se ještě vydáváme lézt na potštátské skály a neděli rozhodně nepromarníme. Atlas Adventure mě rozhodně nadchl, moc jsem si ho užil. A na dalším ročníku snad nebudu chybět.