EPO Survival 2016

 EPO Survival má titul MČR v přírodním víceboji dvojic. Orientujete se dle turistické mapy, kde jsou vyznačené kontrolní body a vložené disciplíny. Letos jsme se těšili na kros, horské kolo, orientační běh, kánoe, bolskros, lezení, in-line brusle, trek, slaňování a nějaké to překvapení.

Tři dny před závodem si říkám, že je na čase nasednout na bike a aspoň trochu se projet. Silnička nezahálela, ale na 19“ kola se jen prášilo. Po malém okruhu jsou nohy cajk, ale zadek bolí. No to se chci vidět v sobotu. S Romanem ještě nejsme sehraný tým, ale přesto si myslím, že nějaký dobrý výsledek uhrajem. První komplikace přichází hned v pátek při odjezdu, kdy nabíráme dvouhodinové zpoždění a díky tomu dorážíme do kempu Cholín až před devátou večer. Před takovým závodem jsem rád, když mám dost času na prostudování mapy a propozic k disciplínám. Můžu si všechno naplánovat a trochu mi to dává i jistotu, že to ve zdraví přežiju. To se tentokrát nedělo, tak jsem byl trochu nervózní. Aspoň, že tu potkávám kamarády. Nu což, pořádek je pro sraby, ať žije chaos! Po předzávodní rozpravě se ještě na chvíli nakláníme nad mapou, chystáme věci a spát jdeme k půlnoci. V jednu ráno se probouzím a slyším místní štamgasty, jak se k něčemu hecujou. Snad se nikdo nezraní. Pak vyvolávají „Policiééé!!!“ a já už neusnu.

Start závodu je tradičně ve tři ráno. Tentokrát jsem podchytil jídelníček, tak mě snad nepostihnou křeče jako vloni. Když si vezu kolo do depa, už je tam spousta závodníků a čelovky se jen míhají. Mám rád ten pocit těsně před startem. Ve tři hodiny ráno je odstartováno. Všichni se povinně rozbíháme více či méně rychle do kopce, kde nás čeká zahřívací kolečko. S Romanem se nám běží dobře a zpět v depu jsme zhruba desátí. Potřebovali jsme nabrat pozici, abychom ji vzápětí mohli začít ztrácet na kánoích. Nevím, kdy naposledy jsem dělal zadáka, ale Roman na háčku s tím bojoval obdobně. Přál bych vám vidět jeho „robinzonády“ při naloďování. Pod rouškou tmy sedáme na kola a frčíme na in-line brusle. Hodně jsem se bruslí bál, a to dokonce tak, že jsem se dva dny předem na nich začal učit raději i brzdit. Naštěstí díky kombinaci, že jeden bruslí a druhý ho doprovází na kole, nebylo brždění ani třeba. Rozednilo se. To nám dává šanci zvládnout obstojně trek, a proto se vracíme zpátky do kempu. Někteří borci vyrazili na trek ještě v noci, ale to bychom byli totálně v pytli. Takhle máme šanci. Moc nepřemýšlíme, které kontroly na treku nebrat, a proto bereme všechny. Když už jsme tak nebojácní, tak si i flašku s vodou necháváme pro jistotu u kol. Terén není moc běhací, spíše je to o kotnících. Nakonec nejsilnější zážitky z celého závodu mám při plavání přes Vltavu. Není nic lepšího, než si jít v sedm ráno v oblečení zaplavat a na břehu zdravit vykulené majitele houseboatů. Trek nám zabral pět hodin, což je podle Romanových odhadů tříhodinové zpoždění - podle mých jen hodina. Totálně vysušení nasedáme na kola a snažíme se dohnat pomyslnou ztrátu. Pijeme vše, co nám přijde pod ruku. Na disciplíně „vrhboy“ vrháme vším, co nám přijde pod ruku. Oštěp, granát, frisbee. Potkáváme další týmy a dostáváme se opět trochu do závodu. Jak nám to tak jde, tak si řekneme, že zkusíme projet i některé vzdálenější kontroly za více bodů. Rozjetí jsme slušně, sluníčko pálí, voda dochází a my si dáme nějaký ten kufr. Čas se krátí a mně začíná docházet, že to zase tak dobrej nápad nebyl. 

Postupně je jasné, že nestihneme objet všechny disciplíny. Jako první jsme tedy odpískali orientační běh. Po lezení si ještě věříme na bolskros, ale bohužel i tuto disciplínu musíme nakonec díky narůstající únavě a vzrůstající časové tísni odpískat. Na ten desetimetrový skok už jsem se vážně začínal i těšit. Nebo jsem se s ním spíš už alespoň smířil. Ze štol se podle mě dalo vymáčknout víc - ty mě moc nenadchly. Zato závěrečné slanění doprostřed Vltavy během začínajícího deště bylo příjemnou tečkou celého závodu.

Z průběžných výsledků úplně radost nemáme. Dvě prokaučované disciplíny nás hodně srazily, ale i o tom je závod. Hold každá zkušenost dobrá. Hlavní je, že máme zážitky. Závod nám ukázal, kde máme rezervy a na čem je třeba zapracovat. Nad výsledky vítězů nevěřícně kroutíme hlavou. Něco si ze závodu přeci jen odnášíme - dohromady asi devět klíšťat. 

Příště zas, znovu, lépe a hlavně pořád s nadšením!   Výsledky