Atlas Adventure - před deseti minutami dvanáct

Do třetice všeho dobrého. Na tomto závodě jsem začínal a rozhodně nehodlám ještě končit. Atlas adventure je další závod ze škatulky přírodního víceboje dvojic. Tento závod má domácí atmosférů, krásné prostředí Davidova mlýna a noční etapu jako bonus.

                Letos jsem vyměnil parťačku za parťáka, našlapal a naběhal více kilometrů a nabil nějakou tu zkušenost. Parťák Martin se tu už několikrát na bednu dostal, takže tentokrát já se budu snažit sekundovat jemu a budu doufat, že neodpadnu. 

Příjemná změna po několika letošních závodech, tak uvidíme, co z toho bude. 

Na mlýn přijíždíme v klidu kolem osmé, to se mi ještě taky nepodařilo. Při registraci se spravedlivě dělíme. Já mám tričko pánské Mko a Martin dámské Sko. Z večerní etapy si hlavu moc nelámeme. Zkušenosti z let minulých nám napovídají, že není třeba se nikam hnát a když si dá člověk trochu pozor, tak z večerní etapy můžeme mít plný počet bodů. Při rozpravě k noční etapě tomu tak všechno nasvědčuje, jen jako bonus se budou co deset minut házet tři osvětlené balónky ze stožáru na zem a kdo je chytí, dostane za každý tři bonusové body. Je odstartováno a my se nikam neženeme. Proč taky. Disciplíny zvládáme v pohodě a daří se nám. Dokonce Martin v osobních soubojích vyhrává padající balónky, až jich nashromáždíme šest. Pak to ale přijde. Kopání s balónkem provaříme pro jistotu hned ze startu. Při prolézání pavučiny si dáváme na čas, takže to pokazí až ten druhý z nás. A aby to nebylo málo, tak sice z vyhřátého bazénku lovíme správně všechna písmenka, ale díky časové tísni na kostlivce nepřijdeme. Že tato noční etapa bude až tak hravá jsme nečekali, body jsme dali lacino, ale nic není ještě ztraceno, hold budeme muset v sobotu více šlápnout do pedálů.

                Ráno nemůžu dospat. Martina omylem budím o hodinu dřív a moc se mu to nelíbí. Pak se uklidním a ještě na hodinku zalezu do spacáku. Ráno už jde všechno automaticky, dostáváme mapy, posloucháme výklad k trati atd. Jen asi úplně nedáváme pozor, protože si nejsme jisti koncem závodu. Respektive nechápeme nápovědy k šifře a co všechno je potřeba objet, abychom mohli na bonusový trail. Vlastně ani pořádně nechápeme, jak se startuje, že musíme něco obíhat a něco vylézt. Když se to vezme kolem a kolem, tak nerozumíme docela dost věcem. Toho se trochu bojím. Docela velká změna pro mě byla při vymýšlení strategie, jaké cyklokontroly projedeme. Martin prostě prohlásil, že všechny a tak se taky stalo. Ve všudypřítomném šumíčku se snažíme zorientovat jak vlastně vystartovat. Na poslední chvíli si navlékáme sedáky a prostě poběžíme za Tomem Petrečkem. Snad ten bude vědět. Je odstartováno a běží se kolem rybníčka, druhého, přes řeku a hurá na skály. Když už jsme tu, tak vylezeme tři ze čtyř možných cest. Letos jsme lezení moc nedali, ano stydím se, a tak tomu obtížnost odpovídala. Zase lepší si to odbít začerstva, než ztrhanej ke konci J Konečně nasedáme na kolo. První kontroly jdou nad očekávání špatně. Dohledávání je peklíčko. Stále se střídáme s jedním mixem, což nám taky leze na nervy, protože ač je to milá společnost, my už chceme být mnohem dál. Při jednom sjezdu Martin namotá hodně slušnej klacík, který má přes metr na délku a pár centimetrů na tloušťku, díky tomu zařve nejedna špice, ale i s osmou bravurně jede dál. Dokonce se nám podařilo nalézt jednu kontrolu, která se přestěhovala a málo kdo ji našel. Je taky pravda, že jsme ji tam dobu hledali a až díky známému mixu jsme ji našli. Sluníčko pěkně začíná píct a já začínám za Martinem lehce zaostávat, ale bojuju, co to jen jde. Už se těším na disciplíny. Jako první po projetí skoro všech cyklokontrol si dáváme na protažení orientační běh. Není nijak náročný, pěkně běhavý, to je fajn. Plavání i kánoe nám jde. Zato další zastávka u střelby je už horší. Diabolky létají vzduchem jak splašené a já si lámu hlavu nejdřív jak zlomit pušku a pak jak vystřelit. Musím říct, že dědova vzduchovka je v tomto ohledu mnohem nebezpečnější. 

Tam prostě nabiju a vypálím. Žádný zdržování s pojistkama. Co mi přišlo jako totální hukot byla další disciplína, zdánlivě jednoduchý početní úkol. Lezli jsme přitom na betonové veleschody, které rozhodně nebyly zadarmo. Když si k tomu připočtu tretry na nohách, tak to byl trochu vabank, kdo zahučí dolů. Začínáme být trochu nervózní, že závod je skoro u konce a my stále ještě nemáme šifru. To napravujeme u další disciplíny na zřícenině. Takhle po stromě jsem lezl poprvé a v mém sedáku to bylo obzvláště žůžolabůžo. Šifra nám vůbec nic neříká a žádné vnuknutí zhůry taky nepřišlo. Po cestě na mlýn bereme poslední cyklokontroly a doufáme, že nás pustí na bonusový trail. Až na místě zjišťujeme, že podmínka je mít hotové i všechny disciplíny. To je docela škoda, protože nám trail ve finále utekl tak o 10 minut. Zvolňujeme a jdeme na lanové aktivity. V klidu všechno prolézáme, akorát zazdíme nějaké přemostění, či co. Čas byl, jen jsme na to zapomněli jako většina týmů. S šifrou si lámeme hlavu a díky šumíčku při ranním výkladu jsme nevěděli, že jednotlivé nápovědy jsou k dispozici vždy jen patnáct minut. Co už. Těsně před uplynutím limitu tipuju, že odpověď na šifru je 5. Martin jak čeká ve frontě na odevzdání průvodky, tak z dlouhé chvíle nakonec napíše jako odpověď 6 :-D Později se dozvídáme, že správně byla pětka, ale to nikdo nemohl tušit. Teda aspoň z nás.

                Hned po konci následuje kofola a pivo. Spálení a vysušení jsme tak, že se nám práší od úst. Po sprše se vzpamatujem. Zbavím se pár přisátých černých pasažérů a jdeme se veselit na Bivojpárty. Buřty jsem měl naposledy asi vloni přesně na Atlasu J Podle předběžných výsledků, které se před půlnocí dozvídáme, jsme třetí. Pro Martina je to už asi kolorit, pro mě úspěch. Myslím, že dobrý začátek spolupráce J Příští ráno se výsledky potvrzují a my stoupáme na stupínek. Sice nejnižší z třech možných, ale příští rok jsme ochotní se porvat o příčky vyšší.

                Díky organizátorům za krásný závod.       Výsledky