Hřebenovka Julských alp - kozoroh kam se podíváš

Ráno kolem sedmé dojíždíme do sedla Vršič, což je nejvýše položené sedlo na Slovinku. Bereme si batohy a na pět dnů se loučíme se zbytkem osazenstva autobusu. Jedna z nejkrásnějších ferrat Julských alp – Prisojník  je kvůli údržbě zavřená, proto volíme protější kopec. Většinu věcí si necháváme na chatě a vyrážíme obtěžkání pouze svačinou a ferratovým setem. Nad hlavami se nám honí mraky a my se po chvilce dostáváme pohodovou stezkou na vrchol Slemenova špica . A protože je toto ferratový zájezd, dáváme si první den na rozlez Malou Mojstrovku. Ferrata je obtížnosti B/C, je na dvě hodiny a občas je i jištěná. 

Bohužel předpověď počasí se naplnila a nám ve vrchních pasážích, kde jištění už zcela chybí, začíná pršet. Na vrcholku Mojstrovky si pořizujeme jednu deštivou fotku v mracích a už šupeme normálkou do sedla Vršič a na chatu. Komu to ještě nestačilo, mohl se vydat na krátkou procházku v dešti k nedalekému bunkru z první světové války. Na chatě mají výborný segedin a chatař nám dovolil si bundy sušit přímo v hospodě.

           

Další den  vyrážíme už o půl osmé, abychom všechno ten den na pohodu stihli. Stezka se stáčí nejdříve po úbočí Prisojnika, později začíná stoupat na jeho zadní vrchol. To si někteří z nás rozmysleli a raději celou horu obcházejí. My si to šlapeme vzhůru a spolu se sluníčkem se začíná přiostřovat i sklon hory. S batohy se vydrápeme až do sedla, kde se mašlíme do feritových setů. Dál nás čeká cesta přes Zadní okno do sedla Škrbina. Ferrata je pojata jak jinak než ve slovinském stylu. Tzn. málo jištění a hodně dobrodružství.

V Zadním okně byl ještě sníh a hned po něm byl krásný sešup do sedla. Kamzíci jsou na Prisojníku jako doma, tak jen doufáme, že nám nepošlou pár kamenů na uvítanou. V sedle je naše skupinka už opět kompletní a společně vyrážíme impozantní stěnou Razoru vzhůru. V sedle Planja necháváme batohy a na lehko vyrážíme na samotný vrchol. Aby nám to Razor nenechal zadarmo, tak nám do cesty staví ještě krátkou ferratu, se kterou jsme si poradili jištění pouze odvahou. 

Vrcholová fotka byla opět v mlíku, ale začínáme si zvykat.  Ze sedla se už jen schrastí dolů k chatě Pogačnikov dom. Po cestě ještě potkáváme školku kozorožců. Zhruba 3 kozorožce a 12 prcků. Chata je narvaná k prasknutí. Najednou je všude hromada lidí a humbuk, na který nejsme za celý den v horách zvyklí. Spíme za komínem.

           Ráno opět časně vyrážíme. Od chaty nás vyprovází ovce a později skupina kozorožců. Stoupáme ve stínu až do sedla Dovška vratca, kde se mašlíme do ferratových setů, abychom následně vylezli na první prosluněný vrchol Bovški Gamsovec. 

Děláme si první vrcholová fota s výhledy a krásně vidíme naši následující cestu na vrchol Triglav. Sestupujeme do údolí Luknja, kde se od nás opět odděluje skupinka, která nechce riskovat ve feratě Plemenica. Je pravda, že je to spíš taková ferrata neferrata, protože je jištěn pouze začátek a pak chvíli konec. Mezi tím je to volné lezení občas II.stupně UIAA. Při lezení si povídáme a cesta dobře utíká, závěrečné kamenné pole je trochu opruz, ale už stojíme pod poslední ferratou na vrchol. S přibývající nadmořskou výškou přibývá i počet lidí, které potkáváme. Při cestě na vrchol se ještě chvíli zdržujeme při hledání cashe, kterou nenacházíme. Standartně přišly mraky, takže výhledy za moc nestojí. Jediné, co tu stojí je hromada lidí. Naštěstí vše končí happyendem. Mraky se po chvíli roznesou, lidi se odnesou a my trávíme příjemné chvilky na vrcholu. V dobré náladě i zkoušíme, kolik lidí se vleze do „rakety“. A protože dobrých lidí se vleze, tak k nám by se ještě pár lidí taky vešlo. Asi doopravdy maximálně dva. Sestup dolů po „magistrále“ je úplně jiný, než co jsme tu zažili. Spousta lidí, spousta nejistících se lidí a pár ustrašených lidí. Nakonec nás vítá chata Triglavsky dom na Kredarici. 

To je hlavní chata, pokud chcete vyrážet na vrchol. Už jsem zde zažil ledasco. Například jeden den příchod klientů jedné nejmenované pojišťovny, následovaný bujarým večírkem a ukončeným odletem helikoptérou další den ráno. My se ubytováváme opět nejvýše v chatě, co to jen jde. Prostě máme rádi podkroví. A když je to náš poslední večer na horách, uspořádali jsme si večírek, kde hlavní slovo měl Double a Aktivity. Tam se zrodilo heslo našeho zájezdu. Kamzík kadící na kameni.

          Ač je to k nevíře, tak naše skupinka je připravena k odchodu dřív, než bylo třeba. Takže už o půl osmé se loužíme s chatou a vyrážíme do údolí Vrata. Při sestupu se už nechceme trápit ferratou a tak volíme normálku. I ta nám přichystala pár úseku zajištěných kramlemi a jeden extra úsek s kramlemi a ocelovým lanem. Při sestupu, kdy se do nás stále opírá sluníčko, se všichni těšíme na horskou bystřinu pod námi. Všichni dáváme povinně koupačku. Teda spíš jen skočit do vody a než se hladina zavře zase vylézt. Tohle byla hodně příjemná obědová pauza. Nožky ve vodě, výhled do severní stěny Triglavu a sluníčko. Poslední naše kroky vedou k Aljaževu domu, kde končí naše putování. Dáváme si všichni pivko z vyhrané sázky a tím končí náš zájezd Hřebenovka Julských alp.

                Odkaz na zájezd