Je necelých dvacet čtyři hodin po Sparťanovi. Prvním zimním
Sparťanovi vůbec. Už jsem se oklepal ze závodu, i z dlouhé cesty na
Slovensko. Bolí mě už jen modřiny a šrám pod uchem, co jsem si vysloužil během
závodu. Čekal jsem, že budu víc rozbitý…
Naše partička
se vydala do Jasné už raději den předem, abychom jsme se vyvarovali ranním
stresům a užili si trochu spartské výchovy, tudíž spaní ve stanu. Nápad to byl
skvělý, ale hold během noci o tom někteří z nás začali docela pochybovat. Ráno
každý z nás vstal podle toho, jak klepal kosu. Někteří už v brzkých
ranních hodinách, jiní až po osmé. Šli jsme se podívat na registraci a prostor
závodu. První, co nás ohromilo, byl ledový minichrám v antickém stylu, kde
bylo i pár ledových Sparťanů. Doopravdy povedený kousek. Taky má závod nový
letošní hit, a to zremixovaného Vlka z Wallstreet. V noci nás budila
místní diskotéka, tak jsme se šli podívat do baru, kde se ta včerejší noc propařila.
Když jsme viděli ty prostory, tak to muselo být vážně velký. No nic. Dali jsme
si polívku, něco na pití a už jsme se šli podívat na start první vlny – elite.
Pořád jsme lamentili, jestli si brát nesmeky, či ne. Z elitní vlny nesmeky
neměl skoro nikdo, tak i já je nechal ve stanu. Prvního zimního Sparťana se
účastnil i sám velký zakladatel závodu – Joe Desena , v elitní vlně ale
nestartoval. Taky Joe nadhodil další motivaci, že prvních deset si vybojuje
rovnou i postup na MS. To už je docela slušný, ale na to se rozhodně necítím.
My startujeme v 11:00. Nevím, jak se to tu počítá, ale před námi běží tři,
nebo čtyři vlny. Z toho moc nadšený nejsem. Když vidíme, jak vypálili
eliťáci a vytvořili špunt hned pod prvním mostkem, tak je mi jasné, že prostě
první úsek musím běžet na max. Jedenáctá hodina se blíží a my se oblíkáme a
špekulujeme, co si vzít. Sněží a prašanu tam bude asi dost. Všichni doufáme, že
nebude žádná koupačka.
Rychlá
rozcvička a jde se na to. Stoupám si klasicky do první řady a snažím se
nevychladnout. Těch osm minut před startem je docela dlouhých. Při tom čekání
v koridoru už přibíhá první eliťák do cíle. Ledovým chrámem jako první
probíhá Peter Žižka. Kdo by to byl čekal :-D Už nám na cestu letí dýmovnice a
pár vteřin potom je odstartováno. Běžím, co to jde, a držím se na druhém místě.
Balíky sena přeskakujeme jak nic a už jsme pod prvním mostkem. Naštěstí „špunt“
vzniká až za námi a my nemusíme čekat. Přede mnou je tak pět lidí, ale snažím
se držet. První, co mi přijde na mysli je, že jsem si tu česnečku ke snídani
neměl dávat. Vbíháme do lesíka a tam je led, a sakra! Klouže mi to a při střetu
s větví jsem málem přišel o ucho. Naštěstí větev povolila dřív než já. To
docela zabolelo, ale jede se dál. Přede mnou je asi deset lidí a v tuto
chvíli mně to teda zrovna moc nebaví. Funím do kopce a začínám předbíhat
poslední z předchozí vlny. Jde to docela blbě, protože člověk musí
vyběhnout z prošlapané stopy a vrhnout se do hlubokého sněhu, a tím
předbíhat. Během cesty jsme dostali zajímavý úkol. Podle startovního čísla jsme
si měli zapamatovat jméno a čtyři čísla. Stále stoupáme a já se snažím držet
prvního z naší vlny, který je pořád přede mnou. Pod ostnatým drátem, jsem
skoro zapomněl to důležité jméno….no nic, třeba si časem vzpomenu. Na Monkey
baru mi bleskne Vanda2620 a je vyhráno. Na další překážce chtějí vědět tento kód
a já se díky tomu dostávám do pomyslného vedení naší vlny. To naštěstí zůstane
až do konce. Šplhání k horní stanici lanovky je docela peklíčko, protože
v hlubokém sněhu musím předbíhat i vláčky deseti lidí najednou a to dost
bere sílu. Funím jak lokomotiva a utěšuju se, že se to časem spraví. Na stanici lanovky je občerstvovačka, tu jen
probíhám a konečně se dostávám k sběhu. To je bájo. Štěstíčko při házení
na terč opět nestálo na mé straně, a tak jsem si těch 30 angličáků udělal. Aby
mi to nebylo líto. Seběh po sjezdovce byla jízda sama o sobě. Občas běh, občas
sjezd po prdeli. Občas jsem měl pocit, že jsem si prodřel podvozek. Doběh do
cíle už byla parádička. Závěrečný výšvih a proběh chrámem jsem si užíval. 
Kluci
doběhli chvilku po mně, ale taky zabojovali. Radost mi udělalo i potkání se
s Tomem. S ním jsem v loňských závodech bojoval bok po boku.
Tentokrát za mnou zaostal o cca 10 minut. Určitě to ale není poslední závod,
kde se uvidíme. Počkali jsme si na vyhlášení vítězů a frčeli domů. Za mě musím
říct, že zimní Sparťan je hodně dobrá myšlenka a provedení bylo parádní. Zatím
nejtěžší sprint, co jsem běžel. Když se
zamyslím, že na tento zimní závod, který je jediný, se sjeli ostřílení
Sparťani, tak mě 19. místo v Open kategorii docela těší.
Žádné komentáře:
Okomentovat