Děkuji lidem, co vymysleli Sparťan race na Moravě
v Bořeticích a ještě víc, že ho vymysleli v termínu burčáku J. Na Jižní Moravě moc
kopců pro Sparťana nenajdete, ale tento kraj má jiné přednosti. To zaručovalo,
že závod bude rychlejší, než standartně obtížnost Super bývá. Říkal jsem si, že
mně vyhovuje spíše kopcovitější terén a tady to bude provar. Lehce provar to
nakonec byl, ale né z důvodu profilu.
Poprvé jsem si užil příjezd na Sparťana v poklidu. Jako
Moravák jsem to měl kousek, a tak jsem s kamarádem mohl ještě v pátek
zajít na průzkum místních sklípků. Hned druhý sklípek byl vítězný. Tam jsme
zaparkovali na pár (tím rozumějte dvě) skleničky burčáku. Byl luxusní, ale nic
se nemá přehánět. Pili jsme s mírou, aby závod příští den taky
k něčemu byl. Tudíž se odpoutáváme od příjemné atmosféry sklípku
s odérem kvašeného moku a jdeme chrnět do našeho Kudrnovského hangáru.
V sedm ráno se probouzí hukot beden, ze kterých se
line: „Sparťan, what´s your profesion?“AROOO“. Startujeme až o půl desáté, tak máme
ještě na všechno hromadu času. Včerejší burčák nezanechal žádné následky a já
se cítím skvěle. Přeci jen posledních pár tréninků jsem si máknul a tělo bylo
naladěné na výkon. S kámošem Johnym se procházíme kolem a užíváme si
předstartovní atmosféry. Pak se rychle připravit, rozcvičit a jde se na to.
V hloučku před samotným startem ještě potkávám Toma, se kterým jsem dlouho
závodil na špici naší vlny na Klínovci. Doufám, že se zase podržíme navzájem.
Je odstartováno. Přes hustý dým dýmovnice napůl běžím a napůl
tápu v prostoru. Na čele je nás pár a přes první překážky se držím zhruba
na pátém místě. Nějak se mi nechce hnát dopředu. Přeci jen je to zhruba trať na
13 kilometrů. Pak má přijít na řadu vodní příkop. Ten jsem si omrknul
z mostu už předchozí den a těch 400 metrů vypadalo docela přísně. Když
jsem do vody skočil a obklopila mě ledová, špinavá a smradlavá voda plná bahna,
přísný to bylo… Dobrovolně se vzdávám čelní pozice, ať si hledá cestu kanálem
někdo jiný. Já se ho budu držet. V tom kanálu mě hned vzešlo na mysli, že je to
správný křest ohněm pro Sparťany a že může být už jen líp. No trochu jsem se
seknul. Když vylézáme z vody, ujímám se s Tomem vedení. Zatím šlo
všechno podle plánu. Co nešlo podle plánu bylo smeknutí na ručkování. Nikdy mi
tato překážka nedělala potíže a šup, už jsem valil angličáky vedle Toma. Čelo
naší vlny se kolem nás převalilo a my se pustili do postupného prokousávání se
vpřed. Každý už ale zvlášť, protože Tom začal a skončil angličáky dřív než já.
Na další překážce předbíhám Johnyho. Když už dobíhám Toma, tak mi na lomené
kladině klouže noha a dostávám odměnu v podobě 30 angličáků. Vždycky, když
někdo řekl jakou má překážka úmrtnost, tak už jsem letěl. Grrr. Funím do kopce,
funím z kopce a překážky se snažím likvidovat, co to jde. Vím, že mám
natrénováno. Jen mě trochu štvou dvě série angličáků na překážkách, které jsem
zatím vždy bez problémů zvládl. Dobíhám Toma v kopci pod lany. A co se
nestane. Naskočím na lano a jsem dole. Lano je totálně nasáklé a od bláta. Síla
je, ale bojovat proti skluzu se nedá. Odbývám si dalších 30 angličáků a
s vědomím, že to nebude žádná sláva, si odkroutím posledních 30 angličáků
ještě na oštěpu. Na to, že jsem se vždycky snažil o maximálně jednu sérii, se
to nějak sešlo. Aspoň že závěrečný ostnatý
drát se dal v pohodě a bezbolestně prokutálet. V cíli na mě čekala letos
již druhá modrá medaile a Tom, který doběhl chvilku přede mnou. Zhruba za
sedm minut doběhl i Johny a byli jsme komplet. Časem 1:40 se čtyřmi trestnými
sériemi angličáků se můžu těšit z 85. místa celkově. Tož to není tak špatný. Po závodě si užíváme
atmosféru závodu a děláme si nějaký finiš fotky, klasika. Na další burčák se
již nezdržujeme a odjíždíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat