Je pár dní po závodě a já z něho mám stále smíšené
pocity, i když s časem jsem velmi spokojený a vlastně skoro všechno dobře
dopadlo.
Tak asi od začátku.
Poslední dva roky jsem si dal od Horských výzev pauzu, a tak
jsem se těšil, co mě čeká nového. Dostat se bez auta na Červenohorské sedlo byl
malý oříšek, který jsem po třičtvrtě hodině stopování v Koutech
rozlousknul. Počasí se s přibývající tmou zhoršovalo a krom mrholení občas
oblohu prosvětlil blesk. Než přijela Denča, tak jsem nás zatím registroval a
vyzvedl testovací vesty Osprey 1,6l, které nám půjčili v rámci Rock Point
Trailrunning station. Nutno dodat, že vestičky byly parádní, vše se do nich
vešlo a seděly jak ulité. Kolem desáté přijela i parťačka, a tak jsme zapluli
kam jinam než do hospody. Respektive bez auta a ubytování na pokoji to byla
jediná možnost. Studuji mapu a všechny místa víceméně znám, to by mohla být
naše výhoda. Mám ale divný pocit ze zkratek, které by na trase šlo vymyslet. No
snad to mají organizátoři podchycené. Počasí se horší a my se ladíme na tu
správnou závodnickou notu. Je chvilku před půlnocí, hážeme batohy do úschovny,
bereme nepromokavé bundy, vesty, hůlky do ruky a odhodlaně si to kráčíme deštěm
ke startu. Zde zjišťujeme, že se start odkládá o dvě hodiny. To nás trochu
rozhodilo. Já hned využívám šance na trochu spánku a ukládám se na lavičce
v kuchyňce v nedaleké chatě. Denča ještě chvilku lítá kolem, než usne
taky. Probouzíme se o půl druhé ráno. Akorát tak včas na to se zabalit, hodit
do sebe toust a dojít na start. Lehce mrholí, ale bouřka je naštěstí už fuč. Je
odstartováno a nám se běží docela ztěžka. Toust zhltnutý chvilku před startem
dělá v žaludku neplechu. Hold tento start je více protrpěný.
Stoupáme na Praděd a mraky přitom necháváme pod sebou.
Konečně je relativně hezky a my můžeme poprvé zjistit, jak na tom jsme. Zatím
v mixech čtvrtí. To vůbec není špatný a víme, že tu se ještě o pořadí
nerozhoduje. Z Pradědu se to snažíme co nejvíce napálit a na Ovčárně jsme
už na dostřel další dvojici. Prakticky celé Vysoké hole a část výstupu na
Dlouhé stráně je / se naháníme, než nám definitivně pláchnou. Denča v noci
prd vidí, běží prostě za mýma odrazkama a nějak to překlopýtá stylem všechno
nebo nic. Na horní přečerpávačce jsem poprvé a už se nám i rozednívá. Konečně.
Následný seběh do Kout si moc neužíváme, prostě to bolí. Předbíháme nějaký mix
o kterém jsme ani nevěděli, že je před náma, tak nám v hlavě aspoň na
chvíli šrotí, kde se tam vzali. V Koutech máme skóre 40km za 4 hodiny a 30
minut. To jde. Horší je, že Denča hlásí natažené tříslo. To už moc nejde, tak
se Pod Vřesovku vyloženě protrápíme. To už jde před nás, pro nás neznámý, mix.
Denča je ale bojovnice a z Keprníku to pouští až do Ramzové. Zde si
dopřáváme občerstvení. Nikdo v dohledu ani v doslechu. Vím, že si teď
Denča asi dost protrpí při stoupání na Šerák, ale je to poslední velké stoupání
a pokud nás nikdo do té doby nepředběhne, tak už to udržíme. K naší smůle
se právě to nad Obříma kamenama stalo. I když jsme se ptali těch, co nás
předbíhali, tvrdili, že nikdo za námi
dlouho není. Opak byl pravdou. Zvládáme
jim vzdorovat až po Šerák, pak už to nejde. Přepouštíme jim čtvrté místo.
Klušeme po hřebeni a potkáváme závodníky, co mají před sebou ještě celý okruh
s Ramzovou. Nás už čeká jen poslední seběh z Vřesové studánky a jsme
rádi za každého fanouška, co nás povzbuzuje do cíle. Únava už padla i na mě a
klasicky Denča, když ucítí cíl, tak zrychluje. Pod cílovým obloukem staneme
v čase 8 hodin a 35 minut. Je z toho páté místo v mixech.
Jsem moc rád, že se nám podařilo doběhnout v takovém
čase, porazit soupeře, které jsme chtěli a ještě chvíli bojovat i o bednu.
Radost kalí jen myšlenka na to, že tým, co nás ke konci předběhl si trasu
trochu zkrátil. Teda aspoň co je kamarádi viděli. Hold Fair Play opět na tomto
závodě asi dostalo dost zabrat. My jsme si každopádně závod dost užili. Spousta
kamarádů závod běžela, někteří i vyhráli a mně s podařil krásný stop až do
Olomouce.
Příště pošéfit od organizátorů možné zkratky a bude to závod
na který se budu opět těšit. Díky Denče za bojovnost a doprovod 😊
Žádné komentáře:
Okomentovat