Tento závod začíná dřív, než jsme
všichni čekali. Je půl hodiny před srazem v Brně a Krista ještě letí
s předním kolem do cykloservisu. Nakonec to tolik nevadí, protože naložit
dvanáct kol do vozíku zabírá taky dost času. Vyjíždíme s drobným
zpožděním, které se na dálnici mění ve zpoždění obří. V autě vzniká
panika, že nestíháme start noční etapy nebo minimálně aspoň výklad trati. Moc
tomu nepomáhá ani plánovaná zastávka pro mé věci v Olomouci. Auto
s vozíkem funí do kopců a svou spotřebou by se mohlo rovnat obrněncům, co
jezdí po Libavé. Nakonec se skoro prázdnou nádrží dorážíme v devět večer
na Davidův mlýn. To je dokonce o něco dřív, než vloni J
Po
loňských zkušenostech víme, že na noční etapě není kam spěchat. Raději si dát
záležet na plném počtu bodů na disciplínách než něco uspěchat. Proto jen
napálíme lodě, aby se neřeklo, a pak už zbylé disciplíny absolvujeme v poklidu.
Těším se na početní úkoly a prolézání spletitější světelnou sítí, to se ale
bohužel nekoná. Zato je aspoň zábava s kočkodanem v bazéně.
V životě bych na to nepřišel, naštěstí já jsem ve vodě a Krista si láme
hlavu. Do stanu nás nakonec ulehá devět, což se dost blíží maximální kapacitě
stanu. To slibuje aspoň pořádný čurbes J
Ráno
nás probouzí budík v šest. Do otáček nás ale dostávají až Kubovy vtipy.
Dost se u toho smějeme a vtipy gradují, až nás krotí nějaký hrdý otec. Co už, aspoň vstáváme. Mapu
dostáváme až chvilku před závodem, takže není moc prostoru k přemýšlení,
jak to pojedem. Každopádně já mám jasno, že pojedu naplno. Žádná „válečka“ jako
minulý víkend. Ve stanu těsně před závodem balíme věci a je zázrak, že vtom
binci najdeme celou povinnou výbavu. Mezi tu by se dal řadit i opalovací krém,
protože sluníčko už začíná slušně připalovat. Nakonec volíme variantu začátku
bez kola. Po startu si proběhneme podle ortofotomapy Kružberk a kvůli čekačce na
vysokých lanových aktivitách raději sedáme na kola a razíme do terénu. Kolem
Kružberských skal se jen proženeme a frčíme si zastřílet ze vzduchovky. Ze
začátku bojuji s pojistkama na zbrani, ale nakonec dva terčíky sestřelím.
Krista v trávě plechové panáčky bohužel nenajde, ale myslím, že není
jediná. Šifru nacházíme rychle. Necháváme si ji na pak, to ale ještě nevíme, že
žádné pak nebude. Po cestě ke crossběhu sbíráme první cyklokontroly. Některé
máme hned, u některých to trochu trvá. Samotný crossběh je na chvilku. Spíš
začínáme cítit sluníčko a už se těšíme na plavání v Hartě. Nejdřív nás ale
čeká OB. Bohužel proběhl na stanovišti nějaký šumíček a dochází k nedorozumění.
Na konci „vymlíkované“ trasy je lodní přístav a my netušíme, že je pro jiné
kategorie, takže se v mapě logicky hledáme jinde. Výsledkem je hodinová
ztráta. S takovým mankem teprve vybíháme na správnou trasu OB. Samotný
orietační běh nám už jde hladce. V hlavě se však probouzí myšlenka, že nám
právě utekla bedna. Proto mě následné plavání v Hartě už tolik nebaví. Při
výběhu na Velký Roudný mě začínají brát trochu křeče a já si uvědomuji, že jsem
ještě dneska pořádně nic nesnědl a trochu trudomyslním. V menší krizi si
pro jistotu dvakrát obkroužíme Malý Roudný, než najdeme kontrolu a mě se vrací
chuť do závodu. Na kole mi to jde, a i když mě bolí nohy, tak cítím energii.
Krista rozhodně nezůstává pozadu a tak se nám daří kilometry na kole docela
rychle pořádat. A aby to nebylo tak jednoduché, hlásí se první defekt. První
výměna duše na novém kole probíhá střelhbitě. Následné pumpování novou
pumpičkou už je trochu maturita. Pozitivně nás překvapuje, kolik závodníků nám
nabízí pomoc. Docela nás tlačí čas, takže plán na objetí většiny cyklokontrol
padá a uháníme na skály. Tam skoro nikde nečekáme. Protože jsem se vloni asi
málo vybál, zopakuji si slanění z přehrady. Na boulderu i nízkých lanových
překážkách se nám daří. Kámen úrazu přichází až při lezení. Po loňsku nemám
velké oči, tak lezeme jednodušší cesty. Spíš než obtížnost nás ale zastavuje
čas. Půl hodiny do konce závodu a my chceme ještě stihnou vysoké lanové aktivity
a crossbike. V lanáči se zasekáme a čas se neúprosně krátí. Já končím na
lanových aktivitách přesně v šest a Krista chvilku po mně. Deadline ale není zeď a proto ještě
vyrážíme na crossbike. Sice dorážíme do cíle deset minut po limitu, ale za těch
30 bodů to stojí.
Od teď
se mi nic nechce. Jsem docela vysušenej a občas mě chytá křeč. Pro jistotu do
sebe kopnu pár točených kofol a jdu si vystát frontu na sprchu. Teprve až do
sebe dostávám normální jídlo se začínám těšit na večer u ohně ve společnosti
piva, špekáčků a Kristy samozřejmě. První společný závod a během toho shonu
jsme se ani nestihli porafat. Né, že by potom ano J Večer jsou už vyvěšené
výsledky, ale já se chci nechat překvapit až při vyhlašování. Stejně se ale výsledek dozvídám hned po ránu
od nedočkavé Míši J
Páté místo pro Kolibřikovu zpověď v mixech není nejhorší. Víceméně po
nevydařeném OB tuto pozici předpověděla i Kris, takže žádné překvápko. Aspoň je
do příště co zlepšovat.
A aby
toho na neděli nebylo málo, vydáváme se všichni ještě na koupačku na Náklo u
Olomouce. A co všechno uvidíte, když přeplavete z jedné kamínkové pláže na
písečnou placenou pláž vedle, vám ani raději popisovat nebudu. Zážitek to je
ale taky veliký :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat