Na tento závod jsem se už delší
dobu těšil, protože byl můj první, co se běžel celý přes den, a tak sliboval,
že si konečně prohlédnu celé Jeseníky. Ráno se tomu moc nechtělo a skryté
indície naznačovaly, že bych měl raději zůstat doma. Začal mi téct camelbag,
zapomněl jsem si opalovací krém, napraskly mi brýle a do toho přijel kamarád
s hodinovým zpožděním, a tak jsme se do Vrbna dostali až půl hodiny před
startem. To už nezbývalo moc času skoro na nic. Nakonec největším problémem
nebyl camelbag ani opalovací krém, ale hůlky. Nějak jsem se nechal zviklat a
řekl si, že poběžím bez nich, že se mi bude lépe číst v itineráři. To byla
taky věc, na kterou moc nejsem zvyklý. Na startu potkávám tváře
z Jesenické stovky, co se běžela před čtrnácti dny, a i starší kamarády. Vypadá
to na bájo závod.
Po odstartování se běží pohodovým
tempem a já si říkám, co se děje, že nikdo nepeláší zběsile pryč, jak tomu
vždycky bývá. Běžíme pěkně ve skupince v klidečku a postupně lidi odpadávají.
Já v prvním dlouhém táhlém kopci raději taky zpomaluji. Přeci jen cíl je
ještě daleko. Sluníčko se do nás opírá a my využíváme každý stín, dneska bude
horký den. Na dvacátém kilometru jsme na Videlském sedle a to za necelé dvě
hodinky. Tady je zřízena občerstvovačka a já se cítím zatím v pohodě. Následné
stoupání na Švýcárnu mě z pohody trochu vyvede. Nahoře po sněhu a ledu už
není ani památky. Když porovnám, jak jsem tu kosnul před dvěma týdny, a jaký je
tu vedro teď… Na hlavní štráse na Praděd je hromada turistů a my jsme se pro ně
stali trochu atrakcí. Mně to nevadí a díky tomu se mi běží i trochu líp. Přeci
nebudu ukazovat před cizíma lidma, jak jsem zmožený J Z Pradědu se mi
běží bájo. Na odbočce potkávám Kláru a já vím, že dvacetiminutový náskok mi na
ni nebude stačit. Dále sbíháme až skoro k dolní přehradě Dlouhých strání.
Tuhle cestu jsem ještě nikdy nešel a skákačka po kamenech směrem dolů je
příjemné zpestření. Ostatně minimálně polovinu celé trasy vůbec neznám a moc se
mi líbí. Na stezce nacházím první pramínek a od té doby se osvěžuji a piju
pomalu z každé louže. Jsem u dolní přehrady a potřebuji k horní.
Přichází první dlouhá pruda. Nekonečný asfalt a ostré sluníčko. Ani další
občerstvovačka mi nějak výrazně nepomáhá a navíc mě dohnala i Klára. U horní
přehrady chvilku bloudíme, protože itinerář trasy tu není moc srozumitelný. Na
obhajobu organizátorů musím říct, že Marek o této části trasy možná před
startem něco povídal, ale nedával jsem pozor. Pěkný seběh do údolí jsem si moc
neužil, protože mi začal křečit žaludek a tento pocit ještě neznám. Teď už
doufám, že ani nepoznám. Vzpomínám, jak jsme tu s parťákem předloni drtili
Horskou výzvu a přitom odbočuji špatně a dávám si další malý kufr. Cesta po
žluté na Jelení studánku je nezapomenutelná. Člověk se drápe do kopce, zpytuje
svědomí, že si nevzal hůlky a pomalu ukusuje výškové metry. Ukusoval jsem je
tak zuřivě, až se mi rozpadly sluneční brýlky. Nahoře se pak otvírá nádherný
výhled do údolí a člověk, celý hotový, by si nejraději kecnul do trávy. U
Jelení studánky mě vítá boreček v maskáčích, co si dává lahváče a akorát
nabíjí bongo. Vím, že na Ovčárnu, další občerstvovačku, to mám už za pár, ale
břicho je stále proti a neběží se mi moc dobře. Vlastně se mi ani dobře nejde.
S Kanadou prohráváme 0:2 a to mi náladu taky zrovna nezvedne. Po cestě si
vzpomínám, kde jsem odhodil do křoví nedojedený toust s tvarůžkem v
minulém závodě, ale nehodlám ho hledat. Na Ovčárně se nás tam sesypalo během
chvilky hned několik. Já, abych nezapadl do stereotypu, jsem si pro jistotu
rozmázl gel v batohu. Na občerstvovačce potkávám kromě jiných kolegu, se
kterým jsem před dvěma týdny dobíhal Jesenickou stovku, ale tentokrát má navrch.
Břicho se vzpamatovává, ale mně už nějak nejde nahodit motor. Z kopce to
jde, do kopce už moc ne. Při dalším malém kufru potkávám kamarády z Olomouce.
S nimi se plus mínus držím až do konce. A aby to byl správný český ultratrail,
tak nesmí chybět sjezdovka nakonec. Tu jsem si taky docela užil. Není nic
lepšího na závěr. Venku se šeří a já dobíhám do cíle za jedenáct hodin a nějaké
drobné. Bohužel následující program jsme vyměnili za
brzkou cestu domů, a tak jsme o něj přišli. Trasa byla parádní a závod se mi
celkově líbil. Myslím, že má docela potenciál růst. Díky za něj
Žádné komentáře:
Okomentovat