Sparťan race - Liberec

Sparťan race… Ledasco jsem o tomto závodě slyšel. Překážkový terénní běh s masou lidí. Startuje se po vlnách po cca 250 lidech a na závodě se prostřídá tisíce „Sparťanů“.

U nás v republice se běží tři základní trasy. 

Sprint- minimálně 5km a 15 překážek

Super – minimálně 13km a 21 překážek

Beast – minimálně 20 km a 26 překážek

Tak jsem si řekl, proč to nezkusit.

První závod jsem si vyzkoušel Sprint. Konal se v Liberci v lyžařském areálu Vesec. Do Liberce přijíždím o den dřív, abych prozkoumal terén a trochu zjistil, do čeho vlastně jdu. Nakonec si mě našla Muzejní noc, co ve městě probíhala, a tak jako správný Kudrnovec jsem využil tuto příležitost a  prošmejdil muzeum, galerii i IQlandii.

Moje vlna měla startovat v 9:30, hned po elitní vlně, která vybíhala už v 9 ráno. Proto do areálu přicházím za krásného počasí už chvilku po osmé, abych se zorientoval. Registrace proběhla rychle a hladce. Docela mě překvapilo, jak velká akce, ten Sparťan race, vlastně je. Přeci jen ultratraily na kterých bývám, jsou proti tomuhle trpaslíci. V areálu je spousta lidí, hromada chlapů tu chodí jen do půl těla oblečení a ukazují, co přes zimu nabouchali v posilovně. Ostatně je tu i mobilní posilovna, kde někteří podstivě buší už před samotným závodem. Já raději přemýšlím, jakou taktiku zvolit. Přeci jen je to dost krátká trať, tak nejlepší bude to na začátku napálit, snažit se držet tempu a až budou docházet síly, tak snad už budu v cíli. V případě nouze zatnout zuby. Pokud nějakou překážku nezvládnu, tak mě čeká 30 poctivých angličáků. Vím, že dělat víc jak jednu sérii by byla moje smrt, tak na to je se třeba též soustředit. Před startem jednotlivých vln přichází ještě společná rozcvička a dostání se do varu. V celém areálu dokola pouští znělky z 300: Bitva u Thermopyl. A co chvíli se mohutně skanduje Arooo. Elitní vlna vyběhla a mě zbývalo 30 minut do startu. Je na čase se samostatně rozcvičit a v hlavě si uspořádat důležitá fakta. Je hezké počasí, což u mých závodů bývá spíše naopak. Bude to rychlý, mnohem rychlejší než u ultramaratonů. Budu se tlačit na překážkách, v ultratrailu spíš občas někoho potkám. A vlastně moc nevím, co mě tam čeká za překážky. Takovéto šílenosti většinou na ulttrailu nedělám J

Za pět minut půl desáté se řadím do houfu lidí před startovní čáru. Jsem zhruba na konci první třetiny davu. Začíná společná rozcvička a kolem mě to vře. Je odstartováno. Všichni se vydávají poklusem vpřed. Jsem překvapen, že nikdo to pořádně nepálí, a tak já se teda snažím. Přeci není na co čekat. Trasa vede do mírné zatáčky a lehce stoupá, snažím se dostat na špici a po levé straně předbíhám, koho se dá. Po první překážce, kterou tvořily balíky sena už následuje seběh a mě se stále zdá, že Sparťani na něco čekají. Navíc z kopce je běh zadarmo a tak se snažím běžet, co to dá. Tohle mi z ultratrailů jde. Předbíhám další Sparťany a už jsem v první desítce z naší vlny. Následují první bahna a já zjišťuji, že vzít si pětiprsky asi nebyl nejlepší nápad. Respektive bahno a kamínky se dostaly všude a já musel dávat trochu pozor, abych v nějaké bahnité jámě nenechal botu. No nic, zbylý běh byl trochu jak na jehlách. První překážka, co mi dala zabrat, byla třímetrová zeď. Taková ta, kterou vojáci ve filmech vždycky přeskočí jak nic a běží dál. V reálu to sice taky šlo, ale už se mi pak neběželo tak ladně, jako před tím. Další běh lesem do kopce i z kopce běžím a pořád to docela jde. V půlce trasy je občerstvovačka s vodou. Nějací kluci přede mnou se tam zastavili a pohodově a pěkně vklidečku začali vydýchávat a pít vodu. Si říkám: „Co to je? Jsem na Sparťanovy!“ Dám jeden lok a už běžím dál. Nejtěžší překážka mi přišla šplh na laně. Sice tam bylo pár uzlíků, ale byli proklatě daleko od sebe. Tak jsem si musel zopakovat šplh na laně, co jsem naposledy dělal na základní škole. Když se to spojí s únavou z předchozího běhu a překážek, tak to stálo za to. Aby toho nebylo málo, tak za sto metrů na to na mě čekala překážka v podobě ručkování. Z té jsem měl největší respekt a doopravdy jsem tu nechtěl dělat třicet angličáků. Po laně jsem byl dost hotovej a mokré ruce tomu nepřidaly. Asi minutu stojím, suším si ruce a hecuji se, že to dám. Když pak přišlo na věc, tak jsem byl na druhé straně jak nic. Následovali další a další překážky, předbíhám i pár jedinců z elitní vlny. Docela rychle mi jde přelézt boulderová stěna a největší legrace byla na skluzavce. Sice jsem málem přistál na zádech jednoho Sparťana, ale naštěstí jen málem. Dobře, že tak na špici nebylo víc lidí. Aspoň nemusím nikde čekat, až se na mě dostane řad. Nejhorší byla poslední disciplína… Hod oštěpem doopravdy moc trénovat nejde, a tak nebylo divu, že jsem minul. Tak nakonec přeci jen těch 30 angličáků mám. Z posledních sil to nějak vykřečím a následný doběh do cíle už byl na pohodu. V cílovém prostoru jsem dostal medaili za doběh, banán a vodu. Po vzpamatování se a udělání posledních fotek, přišel čas na využití kuponu na škopka. Pivko po závodě bodlo. Pak už následovalo jen odbahnění a odpočinek.

                Toto byl můj druhý takto masový závod. Musím říct, že organizace byla zvládnutá na jedničku a rozhodně se těším na další akci Sparťana.