
Před startem jsem tam potkal tolik kamarádů, jako kdekoliv
jinde po republice. Aspoň se na mě přišli podívat rodiče. Světla bylo kolem
tolik, že jsem si říkal, že Night run bude leda ve snu. Řadíme se do prostoru
startu a já jsem tak na konci první třetiny davu. Doufám, že časem bych se mohl
dostat pod 50 minut. Pokud chci rychleji, je potřeba se za někoho zavěsit. Při
samotném startu se už docela stmívá a během samotného závodu je už doopravdy
tma. Pořadatelé čas startu zřejmě nenatipovali. Hned po startu lidi předemnou
vyráží spíš poklusem, a tak se je snažím sprintem všechny oběhnout, což se mi
daří. Dostávám se do malé skupinky, kde se bavím s jedním klučinou, za
kolik to tak běhá. Odpovídá, že zhruba za 43minut, a tak si vybírám cíl,
kterého se budu držet. Běží se mi dobře, i když tempo je rychlejší, než bych si
sám vybral. Občas prohodíme i pár slov a jde nám to docela dobře. První kolo
máme za 21minut a já se sám sobě divím, že dokážu takto běžet. Druhé kolo už
bolí o něco víc. Když potřebuji povzbudit, vzpomenu si na znělku ze Sparťan
race a funguje to. Za mostkem setřesu i parťáka a do cíle dobíhám osamocen
s časem 43 minut. Pro mě osobák, který nevím, jestli chci v městských
parcích ještě někdy překonávat. Pak už jen následoval krátky výklus a hurá do
čajovny oslavovat J